Jaké to je studovat s dětma

Zkouškové v plném proudu, mně zbývá po dnešku už jen poslední zkouška, a pak na rok přerušení studia.

Když řeknu, že studuju, lidi tomu většinou moc nerozumí a ťukají si na čelo. Napadlo mě k tomu napsat pár slov. Třeba nějakou další mámu inspiruju.

Proč jsem začala studovat? Měla jsem to tak vždycky v plánu. Po bakaláři jsem byla studiem vyčerpaná, těšila jsem se do práce a na rodinný život, ale mateřská mi vždycky přišla jako ideální doba k tomu, studovat dál, pokud tedy budu chtít. Navíc jsem po státnicích věděla, že stejný obor už nechci a musela bych hledat něco jiného. Nechala jsem se tedy životem pár let unášet a ona se mi sama ukázala cesta kudy dál. Sice jsem původně plánovala studovat s jedním dítětem, ne se dvěma, potažmo třema, ale to už je takový detail .

Co mi to dává? Zásadní určitě je, že jsem konečně po letech došla k tomu, co chci dělat. Chci učit. Našla jsem obor, navazujícího magistra, kam jsem mohla po předchozím studiu, a který mě opravdu baví. To fakt hodně pomáhá v těžkých chvílích. Nedovedu si představit studovat něco jen pro titul nebo proto, abych to měla splněno. Studium mi rozhodně rozšiřuje obzory, dává mi možnost mít pravidelně dny pro sebe, vyspat se celou noc, zajít na pivo s kamarády v Brně, povídat si s lidma i o jiných tématech než jsou děti, sníst si v klidu jídlo v restauraci. Všechny tyhle věci jsou po třech letech na mateřské vzácné.

Co mi to naopak bere? Čas je rozhodně nejzásadnější položka na seznamu. Kdyby nebylo dojíždění, bylo by to asi mnohem víc v pohodě, ale obzvláště ve zkouškovém, kdy jedu do Brna třeba jen na jednu zkoušku, která zabere půl hodiny, a strávím tím většinu dne, je to opravdu náročné. Nejen pro mě, ale hlavně pro Pracovitého, který se celý den stará o děti a do toho řeší nejnutnější pracovní věci. Kromě času to taky dost žere peníze. Dojíždění něco stojí, jídlo v Brně něco stojí, kafe taky není zadarmo a přežít celý den (od osmi od pěti) na přednáškách bez dobrého kafe je skoro nemožné. Taky mi studium dost často bere mou trpělivost. Když jsem nervózní z blížícího se deadlinu seminárky nebo zkoušky, odnesou to někdy kluci. Všichni. Nepříjemný je i tlak, který na sobě před zkouškou cítím. Nemůžu si dovolit zkoušky opakovat, když už jsem jim dala já i muž tolik času. Prostě to sem tam není med.

Bez čeho bych se neobešla? Tak především bez podpory Pracovitého. I když jsem si to na začátku malovala hodně růžově a myslela si, že bude Kecala a Tygra hlídat, abych se mohla učit a psát seminárky, což ve skutečnosti není v jeho silách, i tak mu bere mé studium hodně času. To, co nestihne v práci a na domě, protože je s dětma, zatímco já jsem v Brně, dohání po večerech, často až do pozdní noci, kdy já už jdu spát. Nemluvě o pár nocích před zkouškama, kdy mě nechal jet do Brna už den předem, abych se vyspala, protože Tygr měl období nespaní. Děkuju mu za to všechno velice

Po tom roce jsem ze studia celkem vyčerpaná a už se těším na roční přerušení, které jsem si povinně naordinovala, abychom měli celá rodina čas na sžívání s Brambůrkou. A nejvíc se těším na to, jak moc se po tom roce plného plen, kojení a dětských hřišť zas budu těšit na přednášky, psaní diplomky a kafe.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *