Co přinese třetí šestinedělí?

Brzo mě čeká třetí šetinedělí. Jsem moc zvědavá, jaké bude tentokrát.

Pamatuju si, jak jsem jen pár týdnů před porodem Kecala zjistila, že jsem na tohle období naprosto nepřipravená a nic o něm nevím. Tehdy jsem se dozvěděla pro mě šokující věc. Že budu několik týdnů v kuse krvácet a že se mi bude zavinovat děloha (tehdy jsem byla na předporodním kurzu a v poznámkách z něj mám napsáno: “Krvácení klidně i celých šest týdnů!!! WTF???”). Ten den, kdy jsem na tuhle informaci koukala jak z jara, jsem si uvědomila, že jsem se sice celkem připravovala na porod, ale vůbec ne na to, co nastane potom. Moje nepřipravenost pokračovala ale i dál. Druhý den po porodu jsem googlila v porodnici “jak kojit”. Protože každá sestra tvrdila něco jiného, já byla úplně zmatená, a Kecal pořád jenom řval. A když jsme Kecala po osmi náročných dnech v porodnici vezli domů, byl navlečený ve srandovně velkém oblečení, protože jsem si myslela, že nejmenší dětská velikost je 62.

To byly moje začátky matky. Dneska se tomu směju a jsem moc ráda, že jsem měla v mnohém štěstí. Kecal přežil i obrovský oblečení a bylo mu to upřímně jedno. Kojení naučil on mě, protože se prostě nedal odradit mýma pokusama o intervaly a omezenou délku kojení. Vždycky si to nakonec udělal po svém a najedl se dosyta, takže jsem to nechala brzo na něm. A moje tělo se dalo celkem rychle do kupy a nenastala žádná komplikace.

Druhé šestinedělí bylo taky v mnohém nové. Kamarádka mi říkala “podruhé to zavinování dělohy fakt bolí”. A já říkala: “Jasně, bolelo i minule, vím.” A pak jsem při prvních kojeních na ni vzpomínala se slzama v očích a říkala si: “Jo, aha, jako takhle, jakože fakt bolest. A taková. Ty vole!!!” Zachraňovalo mě teplo a láskyplná péče Pracovitého a naší porodní asistentky. Nebo to, když poprvé opravdu musíte nechat manžela, aby si poradil s plačícím starším sourozencem (Kecal byl tehdy tak malinkej, jen rok a půl! A už byl starší sourozenec), protože vy zrovna kojíte. Do té doby jsem to nikdy nedala, vždycky mi po chvíli došla trpělivost a šla jsem to vyřešit sama. Tehdy, den po porodu Tygra, jsem už nemohla. A musela Pracovitému jen držet palce, že to dá. Dal. Oproti prvnímu šestinedělí to ale bylo celkem hezké období bez zbytečných zmatků. Byla jsem už sebevědomá matka a úlevné bylo hlavně to, že jsem neustále neřešila, kdy, jak a jestli navázat do šátku, jestli se odhodlat k látkovým plenám, jestli dávat dudlík a jak s tím proklatým kojením. Taky mi dali všichni kolem už pokoj a nezpochybňovali každé moje rozhodnutí. Mohla jsem se proto v klidu soustředit na nové miminko a sžívání celé naší rodiny. Po třech týdnech klid skončil, protože Pracovitej začal zase pracovat a já zůstala na dva malinký kluky většinu dne sama. To bylo teprv nové!!!

Tentokrát očekávám samozřejmě těžkou pohodu, jazz. Můj mozek zdárně vytěsnil všechny negativní vzpomínky, a já se těším na sluncem zalitý srpen, kdy se budu válet v posteli s miminkem, později pod stromem v zahradě, nosit v šátku malinký lehký miminko, Pracovitej bude s náma a kluci se budou v klidu rachtat v dětském bazénku. Žádná nečekaná komplikace, žádné problémy s kojením, žádní žárliví sourozenci. Jsem prostě hroznej optimista.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *