První týden šestinedělí: kojení, bolesti a sourozenecká žárlivost

Minulé pondělí v 10:13 se nám narodila Brambůrka. Máme za sebou tedy první týden šestinedělí a já se rozhodla sepsat, co se dařilo, co míň, jak to celý prožíváme a tak.

POBYT V PORODNICI
V porodnici jsem byla od nedělní noci, praskla voda (tentokrát doopravdy ) a já tam čekala, co bude. Samozřejmě jsem nemohla vůbec spát, i když kontrakce byly slabé. Když v devět ráno přišla první pořádná kontrakce, vtipkovali jsme s Pracovitým, že třeba stihneme i oběd. Stihli jsme ho. I s dvouhodinovým bondingem na sále. Na pokoji mě čekala svíčková se čtyřma . Nakonec jsem se totiž normálně přesunula na oddělení šestinedělí. Odchod ze sálu rovnou domů nebyl reálný, protože jsem byla úplně vyčerpaná po probdělé noci a rychlém porodu. Rozhodla jsem se tedy zůstat do vizity následujícího dne, případně dýl, když se nebudu cítit na odchod. Brambůrka byla po porodu neklidná, plakala a v podvečer se nám konečně povedlo asi hodinu spát. Ještěže tak, protože noci v porodnici bývají dlouhé. A i ta naše byla. Na pokoji ještě jedna holčička, se kterou se střídaly v plakání, Brambůrka chtěla být neustále na prsu, mě prsa začaly už tou dobou bolet. Navíc pokoje neustále obcházely sestry, které kontrolovaly, jestli miminka nejsou s mámou v posteli. To se totiž nesmí, kvůli bezpečnosti 🤷‍♀️. Když jsme tedy už usnuly, třeba na deset minut při kojení vleže, hned mě sestra budila a Brambůrku přesouvala do postýlky, kde malá vydržela spát nanejvýš dalších pět minut. Taková porodnicová klasika. Ráno mi bylo jasné, že jestli si chci odpočinout, musím domů.

Na vizitě jsem oznámila, že jdu domů a poprosila doktorku o zařízení potřebných papírů. Nebyl s tím problém, ještě se mi omlouvali, že to bude chvilku trvat kvůli vizitám. V jedenáct už jsme byli doma. Stačilo podepsat reverz a vyslechnout poučení.

KOJENÍ A PRSA
Ačkoliv jsem se fakt hodně snažila tentokrát preventovat ragády správnou polohou při kojení, a bolest z nalitých prsou častým přikládáním a obklady, nepovedlo se mi to. Bradavky popraskaly hned v úterý a bolely jak čert (a stále trošku bolí). Tentokrát jsem to chtěla zvládnout bez ochranných kloboučků, protože se jich pak těžko zbavuje, navíc neřeší příčinu a tak se můžou ragády opět vrátit. Úterý bylo navíc krizové v tom, že jsem stále čekala na nalití prsou. Kolostrum Brambůrce už očividně nestačilo, chtěla být na prsech pořád a celou noc prořvala. Dovedete si asi představit mé nadšení z její neustále potřeby se kojit, když moje bradavky volaly intenzivně po odpočinku. Nějak jsme ale tu noc přežily a ráno se k mojí úlevě prsa konečně nalily. Brambůrka byla velmi spokojená, celý den probíhal naprosto pohodově. Nakojila se a pak na dvě hodiny a víc usnula. A tak pořád dokola.

Další den bohužel prsa zatvrdly a já musela zase řešit další nepříjemnosti. Brambůrce se nedařilo dostat z prsa dostatek mléka, byla z toho nešťastná, a při každém kojení rychle usínala, protože jí to dalo hodně práce. Po deseti minutách se opět budila hladová. Snažila jsem se tedy kojit dál tak, jak potřebovala, prsa masírovat, používat obklady a teplou sprchu pro moji úlevu od bolesti. Ale jak už to tak bývá, chtělo to hlavně čas. Po dvou dalších dnech už se nabídka a poptávka mlíka srovnala a aspoň tohle trápení mě opustilo.

Každopádně můj boj s ragádama pokračuje dál. Poslední noc nebyla zase moc dobrá, Brambůrka byla z nějakého důvodu neklidná, u prsou se zase vztekala a mlíko pouštěla koutkama ven, ale chtěla se kojit pořád. Takže dnes ráno bradavky zase bolí a kojení taky.

Věřím ale, že brzo bude líp. Většinou to trvá týden až dva než všechny problémy zmizí a prsa se srovnají. Mimochodem, k tématu kojení doporučuju výbornou příručku od Mamily Praktický návod na kojení (a/nebo jejich stránky, kde najdete množství videí a článků). Ideálně si ji přečtěte před porodem. Ne až ve chvíli, kdy je nějaký problém :).

ZAVINOVÁNÍ DĚLOHY
Zavinování dělohy napotřetí, jak jsem předpokládala, nebylo žádný med. Musím ale říct, že od včerejška (to je šestý den po porodu) už bolesti přestaly. Takže snad je hotovo! Bolesti začaly už na porodním sále a opravdu jsem na začátku nevěděla, jestli z nich budu spíš zvracet nebo omdlím (zcela vážně jsem měla mžitky před očima). Postupně se jejich intenzita zmenšovala, ale překvapením pro mě bylo, že se dostavovaly i mimo kojení. Měla jsem sice nachystanou ohřívací lahev a elektrickou nahřívací dečku na zmírnění bolestí při kojení, ale nic z toho jsem nevyužila, protože ve vedru to opravdu není něco, po čem bych toužila. Takže nezbývalo než to jednoduše přežít.

NÁVAL ENERGIE A HUBNUTÍ
Přes tyhle všechny bolesti jsem byla od prvního dne doma překvapená, kolik energie mám. Brambůrka zatím poměrně hezky spí přes den i v noci a já mám díky péči Pracovitého dost času odpočívat. A mému tělu se po porodu dost ulevilo. Cítím se už pár dnů na to, že bych vyrazila někam na výlet nebo aspoň pouklízela dům. Musím se tedy hodně krotit, abych ten začátek nepřepálila. Přes den už moc poslední tři dny neležím, snažím se ale každý den po obědě zalézt a aspoň dvě tři hodiny s Brambůrkou poctivě ležet, aby si pánevní dno odpočinulo. Ale už jsem si přiznala, že doma rozhodně šest neděl nevydržím.

Nemůžu se taky dočkat, až začnu cvičit. Tenhle týden chci začít s pomalým protahováním, protože mě dost bolí záda, kdybyste měli tip na dobré video na youtube, podle kterého se dá začít, pošlete, budu ráda!

Pozitivní na tom šíleným maratonu kojení je hubnutí. I napotřetí to zatím funguje dobře a už mám dole devět kilo z šestnácti. Upřímně doufám, že se to hned tak nezastaví. Posledních pět kilo je, jak známo, nejtěžších.

SOUROZENECKÁ ŽÁRLIVOST
Teď něco k tomu, jak prožívají příchod sestřičky Tygr a Kecal. Kecal se zatím zdá být celkem v pohodě. Už je naučený se o pozornost dělit a ví, jak si o ni říct. Taky je větší. Ještě ale uvidíme, jestli to nepřijde později. Tygr to naopak nese celkem těžce. Zatím si to naštěstí nevybíjí na Brambůrce, ale projevuje se to jinými způsoby. Začal nás buď úplně ignorovat nebo naopak provokovat překračováním hranic. Nechce s námi ke stolu, nechce plnit žádné svoje povinnosti, bráchu bouchá, začal se počůrávat první ve spaní, pak už i přes den. Dali jsme si za cíl se mu víc věnovat a mít s nim větší trpělivost. Počůrávání nijak nekomentujeme a samozřejmě ho za to nijak netrestáme. Bereme to, jak to je. Já se snažím s klukama už trávit nějaký čas, od prvního dne doma jsem jim aspoň četla pohádku před spaním, teď jsem zvládla dvakrát za den si s nima pohrát, když Brambůrka spala. Pracovitej se snaží kluky brát na výlety, aby netrčeli pořád doma. Co jsme na tom začali pracovat, Tygr se výrazně zklidnil. Ještě to ale bude dlouhá cesta, než se všechno srovná.

LÁTKOVÉ PLENY
Druhý den doma jsme začali látkovat a zbytek jednorázových plen jsme používali na noc. Látkovky jsou Brambůrce totiž ještě větší kolem nožiček a tak jsem se bála toho, že v noci protečou. Dnes jednorázovky došly, takže začneme látkovat i na noc.

NOVOROZENECKÁ ŽLOUTENKA
Samozřejmě jsem se celkem bála toho, aby novorozenecká žloutenka u Brambůrky proběhla v normě a nezhoršila se natolik, že bychom museli do nemocnice na fototerapii (zažila jsem s Kecalem). Prevencí je časté kojení (s tím nebyl problém) a denní světlo. Proto malá spávala od prvního dne doma venku v kočárku, na zahradě ve stínu. V čtvrtek jsme byli poprvé u pediatričky a k mé velké úlevě byla žloutenka v pořádku.

CO BUDE DÁL?
Plánujeme první návštěvy u nás doma, určitě i nějaký kratší výlet. Těším se moc, že se snad konečně zklidní moje prsa a kojení bude už jen příjemná rutina. Pracovitej ještě tento týden bude s námi, pak ho vystřídá moje máma. A já se budu muset hlavně krotit, abych i dál odpočívala.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *