Naposled mám novorozence

O tom, jak je čas relativní, se přesvědčuju poslední týdny pořád. Pozor, dneska to budou jen nostalgické řeči…

Když byl Kecal novorozeně a začaly mu koliky, byla jsem úplně zoufalá. Hledala jsem všemožné rady, jak ho toho zbavit, nic nepomáhalo, a mně časem došlo, že budeme muset hlavně vydržet a doufat, že se to nějak zlepší samo. Vyhlížela jsem tu vysněnou metu tří měsíců, kdy snad koliky poleví. Ale tehdy mi přišly tři měsíce každovečerního řvaní jako věčnost a měla jsem pocit, že se toho nikdy nedočkám. Nakonec jsem se dočkala a opravdu to přešlo.

Brambůrka bude mít za chvilku tři týdny. Je to dcera svých rodičů, není žádné tintítko. Už ve dvou týdnech měla čtyři kila. A protože k tomu ještě používáme látkové pleny, musela jsem včera s lítostí uznat, že novorozenecké oblečky už bude potřeba vyřadit a šáhnout po větších velikostech.

A já si uvědomuju ten velký rozdíl mezi prvním a posledním dítětem. Kecala jsem všude a ve všem popoháněla. Chtěla jsem už, aby dělal něco víc než že jen řve a spí. Chtěla jsem, aby za náma byly co nejdřív koliky, pak zuby. S Tygrem jsem už dovedla tohle miminkovské období ocenit. Oproti Kecalovi, který byl v té době v intenzivním období vzdoru, bylo takové malé mazlivé miminko úplný poklad. I když v noci nespalo a poměrně hodně řvalo.

S Brambůrkou brečím už i jen u takové blbosti jako je vyřazení novorozeneckých oblečků. Při každém kojení ji sleduju a přemýšlím nad tím, jak rychle roste. Chci si ty okamžiky zapamatovat. Užívám si, když ji mám v šátku a její malinká hlavička mi leží na hrudi, netěším se, až mě bude z šátku tahat za vlasy a rozumovat. Když se teď začala pokoušet o přetočení na bříško, měla jsem chuť křičet: “Ne, ještě ne, jen lež a roztomile koukej!”

Mám prostě intenzivní pocit, že mi čas protéká mezi prsty, že tohle už nikdy nezažiju. A tak se to snažím opravdu prožít, ne jen přežít

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *