Čtvrtý týden šestinedělí – rýma, konec očistků, denní režim a poprvé sama se třema dětma

Pane jo, to to letí! Brambůrka bude mít už brzo měsíc.

Uplynulý týden byl opravdu hodně náročný. Někdy ve středu jsem měla pocit, že to nemám šanci dát. Nakonec jsem přežila a dokonce jsem zažila nějaké hezké a odpočinkové chvíle. A co se teda u nás tenhle týden dělo?

VAŘENÍ
Tak nějak jsem skočila do toho fungování s dětma po hlavě. Protože jsem si sice navařila hromadu polívek a jídla na tu část šestinedělí, kdy už to bude jen na mně, aby toho nebylo moc, ale bohužel mě nenapadlo, že bych nemohla mlíko a cokoli z mlíka. Takže ve všech krémových polívkách je smetana, v omáčkách a lasagních zas máslo. Skoro nic z toho přichystaného jídla jsem tudíž nemohla použít. A tak jsem začala hned od pondělka vařit, jak jsme byli zvyklí. Každý den polívku a druhé jídlo, do toho ob den peču chleba.

Některé dny to bylo v pohodě, Brambůrka to celé prospala a kluci si hráli. Někdy jsem ale měla pocit, že z kypějících hrnců na plotně a třech řvoucích dětí vyskočím oknem. Ještěže máme kuchyň v přízemí😄.

BEZMLÉČNÁ DIETA
Pokračuju v bezmléčné dietě. Na začátku jsme zaznamenali jasné zlepšení a když jsem po týdnu omylem snědla koláč, ve kterém byl tvaroh, ověřilo se nám, že na mlíko Brambůrka opravdu reaguje. Celý další den se kroutila, spala přes den jen v šátku, v noci to byla taky katastrofa, nespala ani u prsa, pořád plakala a svíjela se. Přešlo jí to až po dvou dnech.

POTNIČKY A RÝMA
Jak se blíží podzim, bývá už ráno zima, přestože přes den je ještě teplo. Pro mě je to těžké v tom, že musím Brambůrku pořád převlíkat. Dopoledne obvykle spí v kočárku na terase, než se ale probudí, zvýší se teplota venku o dobrých deset stupňů. Takže se zpotí. Bojujeme proto celý týden s potničkama. Snažím se jí opravdu neoblíkat hodně, ale jak už to tak z novorozencema bývá, když byla naopak chvilku míň oblečená, hned jí teklo z nosu. Převlíkáme proto několikrát denně. A ne, nebaví mě to. Proto jsme přešli na merino oblečení. Merino vlna má super termoregulační vlastnosti a já oblečení z ní miluju (nakupuju českou značku Crawler, kdyby to někoho zajímalo). Díky tomu se nám poslední dny daří to, že nové potničky nevznikají.

OČISTKY
Teď něco o mně. Minulý týden konečně přestal odchod očistků a já jsem ráda, že mám za sebou dlouhé měsíční krvácení. Doufala jsem, že to třeba napotřetí nebude tak dlouhý, ale jako obvykle jsem si užila skoro čtyři týdny. Ufff. Třeba se zadaří, že bude ještě teplo a já se letos podruhé vykoupu v rybníce nebo bazénu

DENNÍ REŽIM
Kdo mě zná, ví možná, že já si hodně potrpím na pravidelný režim. Moje denní rituály mě uklidňují a když jsem někde, kde z pravidelného rytmu vyjedu, nemůžu se pak dočkat domova a svého pravidelného kafe v devět ráno.

Není tedy asi překvapení, že k tomu vedu i své děti. I když to momentálně není moc populární a všichni mi tvrdí, že pravidelný režim nejde naučit, já mám se svými dětmi jinou zkušenost. Takže pokud jste i vy takoví, že máte rádi řád a pravidelný režim, zkuste to i se svýma dětma! Třeba se vám hodně uleví :). Jak to máme my? Obědváme ve dvanáct, o půl jedné jdou kluci do postele, spí nebo odpočívají do dvou hodin, dopoledne jsme většinou doma, odpoledne jdeme ven nebo jedeme na výlet, večeříme o čtvrt na sedm, o půl osmé jsou kluci v posteli. To jsou základní kameny našich dnů. O víkendu a teď o prázdninách je to samozřejmě různě rozvoleněné, například kluci vstávají kdy chtějí, zatímco během školního roku musíme vstávat o třičtvrtě na sedm kvůli školce. Nebo když jedeme na výlet, stane se někdy, že přijedeme později a tudíž jdou spát později.

A protože Brambůrka má dva starší bráchy a přišla do rodiny, která už tímhle způsobem funguje, nezbývá jí než se přizpůsobit. Zatím začínáme zvolna. Jediné, co momentálně dodržujeme, je čas odpoledního spánku. Chodíme o půl jedné spát do ložnice. Je to moje jediná šance si odpočinout, protože Tygr tou dobou spí a Kecal odpočívá v postýlce s knížkou. A tak den co den Brambůrku o půl jedné vezmu a jdeme do ložnice. Někdy je tou dobou vzhůru, někdy spí v kočárku nebo v šátku, i tak jí ale přenáším do ložnice, abychom si tam lehly spolu. Někdy spí i po uložení do postele dál, tak spím vedle ní, když se pak probudí, dám ji k prsu a spíme dál. Někdy spát nechce, tak ležíme, odpočíváme, já u toho teda dost spím. Ona většinou po chvilce aktivity začne taky usínat. Někdy prospíme celou hodinu a půl a potom, co se z chůvičky ozve Tygr, který spí v jiném pokoji, se mi povede odejít a Brambůrka spí ještě další hodinu. Některé dny jsou horší a spíme v tom čase míň. Ale mám od kluků ověřené, že stačí vytrvat a brzo to bude mít naučené. Další, na čem budeme pracovat, bude večerka. Zatím je to jak kdy, někdy Brambůra usíná v sedm, o půl osmé a pak už se budí jen na krátké chvilky a kojení. Některé večery jí bolí bříško a usíná až před desátou. A protože dopoledne je ideální na zařizování věcí ve městě a nákupy, obvykle se moje děti i rychle naučí, že se dopolední spánek odehrává v kočárku nebo šátku, případně v autosedačce.

PRVNÍ DLOUHÁ CESTA AUTEM
Když už jsme u té autosedačky. Včera jsme zvládli první delší cestu autem! Jeli jsme na Moravu k mojí rodině, hodinu a půl ráno tam a navečer zpět. Proběhlo to skvěle, Brambůrka to celé prospala. Jen to nandávání tří dětí do autosedaček! To je vždycky výkon…

SAMA SE TŘEMA DĚTMA
Většinu týdne jsem strávila s dětma sama, i když lidi kolem hodně pomáhali. A bylo to teda náročné. Naštěstí je Brambůrka zatím dost pohodové miminko, kdybych měla třetí dítě tak uřvané jako byl Kecal, nebo tak nespavé jako byl Tygr, bylo by to asi ještě jiné. Myslím, že nejzásadnější je se z toho neposrat. Protože jak říkal Pracovitej: “Bojíš se, že to nezvládneš? A co že jako nezvládneš? Že budou děti chvilku řvát? Že nezvládneš uvařit oběd včas? Že tady bude nepořádek? Nic z toho není žádná katastrofa!” A tak odpočívám, když to jde, píšu na blog, protože mi to dělá radost, snažím se dělat doma hodně, ale nehroutit se z toho, když vidím ten nepořádek všude kolem nebo když oběd nestihnu udělat včas, snažím se vyhovět dětem, když potřebují, ale nebojím se sem tam klukům říct ne, když zrovna opravdu nemůžu, snažím se Brambůrku vzít do náruče hned když začne plakat, ale když to někdy zrovna nejde, prostě to nejde🙏.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *