Aspoň jeden pozitivní zážitek denně!

Protože poslední dva týdny jsou hodně náročné, hledám cesty, jak na konci dne nekončit s pláčem nad svými rodičovskými (ne)schopnostmi.

Jedna z věcí, co se mi daří poslední dny, a ze které mám fakt radost, je snaha o alespoň jeden pozitivní zážitek denně pro každého v rodině. Tak třeba včera.

Včera se mi podařilo číst si s Tygrem Puntíka v naprosto nečekané chvíli, kdy se oběd dodělával na plotně, v čase, který obvykle bývá nejvíc hektický, ale včera nebyl. Brambůrka ležela v postýlce a koukala na svět, protože byla zrovna vyspaná, nakojená a přebalená. Kecal si něco stavěl a já seděla polomrtvá na gauči. Tygr přišel a strčil mi pod nos dětský časopis. I když jsem v tu chvíli spíš toužila mít zavřené oči a užít si pět minut klidu, přijala jsem jeho výzvu, vzala jsem si ho na klín a četla jsem mu, co chtěl.

Po obědě jsme šli spát a o půl druhé jsem se cítila už vyspaná, takže jsem se vyplížila od Brambůrky. Kecal samozřejmě hned vycítil příležitost (on už po obědě nespí, chodí do postele jen odpočívat, hraje si tam a čte si knížky, dokud ostatní nevstanou) a přiběhl za mnou. Měla jsem úplně jiné plány, chtěla jsem si dát v klidu kafe a chvilku sjíždět facebook, takže jsem chvilku zvažovala, že ho ještě pošlu na tu půlhodinu než vstane Tygr do postele. Ale pak jsem si uvědomila, že nemám během dne vůbec příležitost být s nim sama. Vytáhli jsme Člověče, nezlob se, já si udělala kafe a hráli jsme spolu půl hodiny hru.

Brambůrka během dopoledne bohužel zažila nepříjemnou chvíli, kdy jsem řešila počůrání Tygra a moč rozšlapanou všude a nemohla jsem hned reagovat na její pláč. Když jsem přišla konečně k postýlce, po dlouhých deseti minutách, byla už úplně rudá, nešťastná, usoplená a trvalo dlouho, než se mi v náručí sklidnila. Když mi pak později usnula na hrudi při odkrkávání po kojení, nechala jsem jí tak spát a patnáct minut, než se probudila, jsem jen seděla a mazlila ji, i když jsem už měla začínat s vařením.

Tyhle chvilky teď vnímám jako hodně pozitivní momenty dne a jsou pro mě opravdu důležité. Když je totiž zbytek dne fakt na nic, kluci se pořád rvou, já na ně křičím, jsem unavená a všechno je tak nějak na prd, zachraňují mou večerní náladu. A tak ještě před spaním klukům připomenu, jak moc se mi líbilo, že jsme spolu dneska hráli hru nebo četli časopis, a že se těším na zítřek. Protože věřím, že to pozitivní jim zůstane a ten zbytek mi odpustí.

Na fotce kluci mazlí Brambůrku. A já se rozplývám.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *