Jak prožíváme advent

Dva roky zpátky jsem o adventu dost šílela. Kecalovi byly dva roky, Tygrovi půl roku a já získala pocit, že letos už bych rozhodně měla tu přípravu na Vánoce zvládnout. Jako takovou tu poctivou. Umýt okna, napéct cukroví, krásně zabalit dárky. Žádný flákání, jsou to celé čtyři týdny tak jaký výmluvy, že. Celkem jsem zvládala nebo jsem aspoň měla ten pocit. Jenže jsem mezitím sem tam skoro nespala a na Štědrý den byla ta noc dost špatná. I tak jsem ale chtěla stihnout všechno. Ráno nazdobit stromeček, x dodělávek různých věcí, dopoledne výlet s dětma do lesa, vaření polívky k obědu, pak vycházka se sousedama, zpívání koled v kostele, kde už Kecal byl dost na zabití. I tak jsem se snažila všechno to dát, všechno zvládnout. Když jsme přišli z kostela a měli jsme se jen převlíknout a jít vedle pomoct tchýni s dodělávkama večeře, zlobil Kecal tak, že jsem mu dala na zadek a seřvala jsem ho. Do toho v obýváku začal plakat Tygr a já jsem se sesypala. Seděla jsem a brečela v ložnici a když Pracovitej přišel zjistit, co se děje a jak by mohl pomoct, řvala jsem na něho sprosté nadávky a posílala ho pryč. Chtěla jsem jen, aby mě zavřel v ložnici a nechal mě být. O Vánocích jsem nechtěla slyšet už ani slovo. Nakonec jsem se nějak dala dohromady, možná mě spíš Pracovitej poskládal, a Vánoce se konaly.

Od té doby si dávám hodně bacha na to, jak se k sobě o adventu chovám a kolik si toho naplánuju na Štědrý den. Loňský rok byl výrazně lepší.

Víte, advent je pro křesťany hlavně o ztišení a radostném očekávání narození Ježíše. A čím víc na mě ve městě a na internetu útočí agresivní marketing komerčních Vánoc, koledy už pomalu od listopadu, a všemožná očekávání lidí kolem mě, tím víc tuhle stránku adventu potřebuju. Ztišit se. Zapálit si věnec, všechno zhasnout a jen tak tiše sedět. Být v klidu. Být sama se sebou nebo se svou rodinou. Případně být s Bohem, pokud patříte jako já mezi věřící. Nejlépe každý večer.

Ony se ty Vánoce stanou i když dáte dárky do dárkových tašek nebo je zabalíte úplně mizerně, stanou se i bez umytých oken a napečených patnácti druhů cukroví. Ale dost těžko se stanou, pokud se budete pět minut před večeří hroutit v ložnici a děti budou za dveřma plakat, že Vánoce letos nejsou.

Přidávám foto naší adventní výzdoby. Andělíčci z knihy Andělé na vánoční pouti, kterou čteme každý večer u věnce s dětma. Andělíčky potom vystřihujeme s Kecalem a věšíme postupně. Svítící městečko z loňského Puntíku a náš adventní věnec zavěšený na stropě (vyráběl Pracovitej).

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *