Co se snažíme dělat pro naše manželství

Poslední dobou se kolem mně motá jedno téma. Téma manželských krizí a rozvodů.

Máme kolem sebe teď tolik manželských párů, které řeší poměrně závažné věci, chodí na manželské terapie, jsou spolu už jen kvůli dětem nebo se rozvádí, až z toho začínám mít stažené půlky.

Nejhorší na tom všem je, že vy jako kamarádi stejně můžete jen přihlížet, modlit se za ně, pokud věříte v Boha, a naslouchat, když se potřebují vypovídat. Do jejich vztahu nikdy nevidíte, rady dávat je obvykle úplně mimo (kromě doporučení manželské poradny) a nějak do toho zasahovat, to už vůbec.

S Pracovitým jsme letos měli pět let od svatby. Už jsme si nějaké menší a větší krize zažili (a v duchu se s ním rozvádím poměrně často, obvykle když mě napomíná, že po sobě neuuklízím🙈). O našich dvou největších krizích jsem tady už psala, ale poslední rok máme opravdu hezké období a já jsem za to hrozně moc ráda.

Nemyslím si pyšně, že by to byla jen naše zásluha. I když se hodně snažíme, aby to fungovalo, nebyli jsme vystaveni tak těžkým zkouškám, jako jiní. Nenarodilo se nám postižené dítě, nemáme finanční problémy, stavbu domu jsme nějak zvládli, neřešíme vážné nemoci našich rodičů, nás ani našich dětí, nebo nedej Bože smrt dítěte. Zatím prostě naše krize byly způsobené hlavně naší špatnou komunikací. A nám se to povedlo včas podchytit a řešit.

Ale jak jsem psala, hodně se snažíme, aby tohle hezký období vydrželo co nejdýl a my měli další záchytný body, až se zase něco posere. Máme doma pár nepsaných pravidel.

Naše manželství je na prvním místě. To se může zdát jasný, ale obzvláště děti s tím žebříčkem hodnot člověku dost zamíchají. Opravdu se ale snažíme, aby to platilo i dál.

Proto jsou pro nás obrovsky cenné naše večery, které se trávíme společně, bez dětí. Obzvlášť já na tomhle hodně trvám a tak na Pracovitého často vrčím, když chce být někdy jinde než se mnou. Ale jasný, jednou za čas si od sebe taky potřebujeme odpočinout. On se zas naopak snaží mě nadchnout pro to, abychom ty naše večery trávili společnou prací (typicky hlavně v létě), to já bych si radši koukala na filmy, kecala a hrála deskovky. Tak se to snažíme vyvažovat a hlavně být u toho spolu.

Když už máme děti hlídatelné (snad už brzy tohle období zase nastane), chodíme jednou za dva týdny na rande. Snažíme se nemluvit o dětech (těžký úkol!) a zažít spolu něco, co nám ten stereotyp zpestří.

Pokud jeden z nás někam odjede, napíšeme si dopisy, které si při setkání pak předáme. Pokračujeme tak v našem dopisování z doby, kdy já bydlela ještě v Brně a Pracovitej v Praze.

I před dětmi se snažíme vystupovat jako jeden.

Když už nás něco na druhém naštve, řekneme si to klidně pořádně od plic. Nestřádáme si křivdy do hrníčku na později, mluvíme o svých pocitech. Někdy u toho mluvení lítají talíře, ale to už je naší povahou😄.

A pokud by nám snad přišlo, že už není za co a proč bojovat, máme bednu s těmi našimi dopisy. Je tam i ten můj první, naprosto neuvěřitelně zamilovaný dopis, který jsem psala na nádraží v Olomouci. Pracovitého odpovědi, často i s kresbami nebo básničkami, naše plány a sny, radosti nad svatbou, dětma a vším skvělým, co nás potkalo.

Ono je totiž jednou za čas fakt dobrý, prohlídnou si to, jak to všechno začalo. Tahle fotka je taky z našeho začátku. Chodili jsme spolu tancovat americké blues. Dneska už tancujeme hlavně doma, jednou za čas Pracovitého pohecuju k tanci v kuchyni, protože jemu moc nedává smysl tancovat doma. Mně to smysl dává

P.S. A protože jsem dneska děsně nesoustředěná, zapomněla jsem vám tam napsat jednu hrozně důležitou myšlenku, kvůli které jsem to vlastně celé psala:

Naši známí měli třicet let od svatby a měli krásnou druhou svatbu. Já bych to ráda udělal taky tak. První “druhou” svatbu mám v plánu na desetileté výročí. Vlastně si říkám, že by se mi moc líbilo, kdyby to tak lidé začali dělat. Oslavovat své výročí ve velkém, pokud spolu překonali těžké časy a stále mají chuť spolu být. Měli by mít klidně každý rok oslavu aspoň tak velkou jak byla ta jejich svatební. Protože udělat si hezkou svatbu, to není takové umění, jako si udělat hezký ten společný život.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *