Noc s laryngitidou

Jedenáct, počítám v duchu. Kašlání, zdá se, jako by se skoro dusila. Zamrká očima a zas je zavře. Přivine se ke mně v šátku a spí dál.

Je půlnoc a asi před půl hodinou jsem vzdala snahu se dnes vyspat. Brambůrka už byla před chvílí po jedenácté vzhůru. A možná to znáte, někdy je jednodušší zůstat vzhůru než být po několikáté probuzený po upadnutí do hlubokého spánku. V pátek večer už bylo jasné, že i B má laryngitidu. Trojnásobné nadělení, paráda. Včerejší noc byla celkem dobrá. Jen jsem někdy kolem druhé ráno hodinu prostála u otevřeného okna, protože se jí špatně dýchalo. Pak jsme zas spaly. Dnes to vypadá hůř. Sedím na balóně, Brambůrku v šátku, protože vleže se jí špatně dýchá, dusí se a samozřejmě nespí. Máme otevřené okno a já jsem dost ráda, že ji nemusím mít v náručí, protože by mi už asi odpadly ruce. Už nemám další léky, které bych jí mohla dát. Musím jen doufat, že inhalátor, studený vzduch a spánek ve vertikální poloze pomůžou natolik, že neskončíme ještě dnes na pohotovosi a posléze v nemocnici jako dva roky zpátky s Tygrem (odtud taky pochází tahle fotka).

Dvanáct, Brambůrka zakloní hlavu a rozkašle se. Pak zase usíná.

Ještěže jsem během dne spala a poslední dva dny prospala opravdu fest a už je mi díky tomu líp.
Ještěže je zítra neděle a já se budu moct během dne dospat.
Ještěže je venku zima, která jí pomáhá.
Ještěže jsme před měsícem kvůli laryngitidám koupili ten inhalátor.
Ještěže si můžu pustit seriál a aspoň nějak si tu dobu, než mě vystřídá ráno na směně Pracovitej, zkrátit.

Pane Bože, dej mi sílu. Dej ji všem, kteří dneska nespí a starají se o nemocné děti

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *