Testování mého těla

Letošní rok se pro mě stává rokem, kdy zkouším, co mému tělu sedí a co je naopak potřeba už ze svého života pustit. Nijak jsem to neplánovala, nějak se to samo stalo.

Tak třeba alkohol.
Zde si dovolím malou vsuvku. Nevím, jak to máte s alkoholem při kojení vy. Ale hodně lidí kolem mě vůbec netuší, že požívání alkoholu se s kojením vůbec nevylučuje. Já to u prvního dítěte taky netušila a bála jsem se si i jen přiťuknout sklenkou sektu o narozeninách, abych Kecalovi náhodou neublížila. Jenže jak šel čas a já hledala více informací, zjistila jsem, že zatímco v těhotenství opravdu není moc moudré pít v jakémkoli množství, při kojení se do mateřského mléka dostává naprosto zanedbatelné množství alkoholu (stejně jako v krvi se pohybuje jeho obsah maximálně v promilích). Není tedy rozhodně nutné po sklence vína nebo i více alkoholovém večírku mlíko nijak odstříkávat a vylívat. No jenže. Teď jsme u toho ale. Z hlediska kojení je to opravdu jedno, jestli si večer dáte birell nebo pivo, samozřejmě to ale není jedno z hlediska péče o dítě. Protože obvykle pokud máte doma kojené dítě a večer třeba s rodinou něco slavíte, je pak noční a ranní péče o dítě na vás. A s požitím alkoholu se vážou nějaká rizika, to tady asi nemusím dlouze vysvětlovat. Člověk musí opravdu hodně dobře umět odhadnout svou míru, aby případnou noční péči zvládl. Samozřejmě že zákon schválnosti funguje i tady, takže se mi obvykle stávalo, že dítě v noci po oslavě spalo špatně (nebo některé z dalších dětí), případně jsme vstávali ráno v pět. V neposlední řadě je potřeba říct, že i trocha alkoholu může způsobit hodně tvrdé spaní rodičů, což není v kombinaci se společných spaním v posteli úplně žádoucí. Já proto po větších oslavách dávala miminko raději do postýlky a ke kojení vstávala. No a pak tady máme kocovinu druhý den. I po pouhých dvou skleničkách vína jsem měla často celý druhý den hroznou kocovinu, protože jsem obvykle několikrát za noc vstávala ke kojení a ráno jsem si nemohla pospat.
No, takže můj vztah k alkoholu byl hodně ambivalentní. Sice mi z něj nebylo už nějakou dobu dobře a komplikoval mi život, ale víno mi opravdu chutná, pivo taky. Pocházím z Moravy, takže u nás se návštěvě nalívá hned ve dveřích, ještě se ani nezuje. Najít míru v alkoholu pro mě je tedy asi těžší než pro někoho z rodiny, kde se nepije. Neuměla jsem se navíc dlouho bavit bez alkoholu. V těhotenství mě všechny oslavy a párty děsně štvaly. A když jsem pak zjistila, že při kojení alkohol nevadí, pila jsem. Přiměřeně, ale pila jsem. Příležitostně, pak už víc, třeba sklenka večer s Pracovitým po uspání dětí byla součást večerního rituálu. Jenže letos o Vánocích jsem se už rozpila dost, v lednu to nepřestalo, příležitostí bylo hodně a já si navíc začala uvědomovat, že mám večer chuť na alkohol. Na JAKÝKOLIV alkohol a když nebyl, byla jsem rozladěná. To pro mě byl jasný signál, že to není v pořádku.
24.ledna jsem řekla dost a přestala jsem pít. Od té doby jsem zažila hodně oslav (třeba svoje třicetiny) a příležitostí, kdy bych normálně pila. Byla jsem bez alkoholu a zjistila jsem, že mi to ohromně vyhovuje. Na konci února jsem si dala deci červeného vína, protože jsem měla chuť a chtěla jsem zkusit, co to se mnou udělá. Víno mi chutnalo, ale nebylo mi po něm dobře. Přišel nával horka a točení hlavy. Tak jsem zase přešla na čaj.
Neříkám, že budu abstinentem do konce života, ale zatím se v tom cítím dobře. Plus stavy po párty, kdy zůstanu dýl vzhůru a pak ráno vstávám s dítětem jsou výrazně lepší.

S mojí alkoholovou abstinencí souvisí další věc. A to jsou cukry.
Na začátku jsem vyměnila alkohol na oslavách za ochucené nealko pivo. Celkem dost tím vzrostl příjem cukrů, protože to jsou opravdu slaďáky. Takže po nějaké době jsem to na sobě začala cítit a i když se snažím hubnout a myslela jsem, že alkoholová abstinence pomůže, přibrala jsem po dvou týdnech kilo.
S cukrem a sladkostma bojuju celý život. Neumím si dát čtvereček čokolády a pak ji schovat, neumím neujídat dětem sladkosti, co dostali od babiček, neumím na návštěvě odmítnout dortík. A s únavou kvůli péči o tři děti to bylo čím dál horší a cukrem jsem se dopovala neustále.
Když jsem proto přemýšlela, od čeho si dát letos půst (jsme věřící a tak každoročně, pokud teda zrovna nejsem těhotná, s Pracovitým si v postním období před Velikonocemi dáváme půst od něčeho, jaké to má důvody by bylo na delší vyprávění a o tom tady teď psát nechci), hned mě cukr napadl. Na Popeleční středu jsem začala a zítra to tedy bude týden, co jsem bez cukru.
Přemýšlela jsem, jak si to vymezit a definovat a nakonec mi přišlo nejjednodušší nejíst nic v čem je řepný nebo třtinový cukr. Už jsem si teda například udělala buchtu oslazenou jen jablky a rozinkama (a se spoustou tvarohu, byla hutná, zasytila, nebyla skoro sladká, ale moc mi chutnala). Taky se snažím co nejmíň používat med, javorový sirup a jiné náhrady cukru. Nepiju džusy. Naopak neomezuju ovoce ani obecně sacharidy (třeba pečivo a přílohy), takže to rozhodně není nějaká nízkosacharidová dieta. Oproti tomu, jak jsem ale jedla cukry předtím je to pořád obrovská změna.
Zatím to není nijak hrozné. Bála jsem se, jak to budu zvládat, ale překvapivě je mi dobře!

No a na závěr. Kafe 😄. Já jsem na kafi fakt závislá. A protože už jsem pila dvě denně a když jsem se se svojí dávkou kofeinu zpozdila o víc než hodinu, začala mě šíleně bolet hlava, začala jsem omezovat i kávu. Prozatím jí většinu dnů nahrazuju zeleným čajem, někdy si kávu dám, někdy jsem úplně bez kofeinu nebo theinu (a to mě pak obvykle bolí hlava).

Mám prostě letos rok, kdy mi na mě začínají vadit věci, na kterých jsem závislá. A snažím se s nima něco dělat a testovat, jak mi bude bez nich. Aktuální stav jsem vám popsala, uvidíme, co bude dál.

Co vy? Testujete na sobě letos něco pro vaše tělo převratného?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *