Počkej, až docvičím!

Tak blbou náladu, jako jsem měla dnes, jsem dlouho nezažila. Znáte takové ty dny, kdy máte pocit, že je všechno tak nějak na nic? A přitom nemůžete přijít na to, čím je ta vaše nálada způsobená?

Nějakou dobu už se snažím každý den alespoň hodinu věnovat svému tělu. Je jedno, jestli jedu cvičit s Brambůrkou v šátku, sama na lítající jógu, procházím se s kočárkem nebo cvičím jógu doma. Už třináct dní se snažím a zatím celkem úspěšně, vynechala jsem jen jeden den, kdy to prostě nešlo.

Objevila jsem na youtube super kanál (Still on the way) se spoustou jógových videí a moc sympatickou paní (navíc mluví česky!). Vždycky si tam vyberu, na co mám zrovna náladu a energii. Jestli mám dost sil a náladu na hodinovou power jógu nebo si dám dvě, tři kratší videa třeba jemné jógy, protože jsem unavená, nebo zaměřené na konkrétní oblast těla.

A tak jsem si dneska s tou blbou náladou půl hodinu před večeří uvědomila, že jsem odpoledne chodila s kočárkem jen třičtvrtě hodiny a že bych si nemohla škrtnou motivační políčko na nástěnce! Takže honem jógová podložka, Brambůrka na podložku vedle mě a hledala jsem, co bych si tak mohla pustit. Do očí mě praštilo video s jógou Proti špatné náladě. Musím říct, že mě dlouho nic tak nerozesmálo. Samozřejmě, že když jsem byla zrovna u nejvtipnějších pozic, zrovna jsem seděla a dělala lva, přinesla mi něco tchýně, ťukala mi na okno a trošku se možná divila, co to tady dělám 😄 (dám vám to video do komentu, tak to třeba ještě dneska zkuste).

Ono celkově to cvičení doma s dětma je obvykle humorné. Možná to znáte, rozložíte podložku, zapnete video a děti se na vás okamžitě nalepí (se zvířatama je to stejný!). Když jsem začínala s touhle cvičící výzvou, bylo to peklo (pomalu se to lepší a aspoň kluci už mě sem tam ignorují). Měla jsem je kolem sebe celou dobu. Všechny tři. Tygr obvykle vyčkával na vhodnou chvíli, aby na mě mohl z legrace hopsnout (haha) nebo do mě ďoubnout, že potřebuje pití, když jsem byla ve svíčce nebo nějaké rovnovážné pozici (ano, skulila jsem se jak hruška). Kecal zas pozoroval paní ve videu a pak mě a neustále mě peskoval, že “to nedělám stejně a že už paní přešla na další pozici a že mám dýchat zhluboka a že mám dýchat do pánve”. Brambůrka většinou jen průběžně trošku poplakávala, že se jí nevěnuju, takže jsem jí sem tam nosila jiné hračky nebo něco k jídlu.

Na konci cvičení je vždycky relaxace. No, jak taková relaxace probíhá po hodině cvičení, kdy odrážíte prosby o šťávu (“vem si kelímek a napusť si vodu nebo počkej až docvičím”), jídlo (“jedli jste než jsem začala cvičit, vydržte do večeře!”), hraní (“já si teď nebudu hrát na ninjy, vidíš, že cvičím”), pauzujete video a letíte do koupelny (“maminko, já jsem kakal!”) a průběžně zabavujete miminko (“Brambůrko, kuk, kde je máma, kde je, kde je, kuk!”), si asi umíte taky představit. O relaxaci se fakt mluvit nedá😃. Jak mi napsala jedna kamarádka: “Já jednou takhle relaxovala se zavřenýma očima a dcera mi šlápla na oko.”

Každopádně Brambůrka tomu před pár dny dala korunu. Začala se totiž plazit a nic jí samozřejmě nezajímá víc než můj počítač se cvičením a hlavně tlačítka. Včera ještě měla celkem pomalé tempo, ale dnes mi video třikrát během patnácti minut vypnula.

No, ještěže zítra jdu cvičit s Brambůrkou v šátku. U toho mě bude maximálně tahat za vlasy. To bude pohoda!

Jo a mimochodem, už mi došlo, proč jsem měla tak tragickou náladu. Jen tři písmena – PMS

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *