Bojím se

Nic se nedá dělat, už i já budu psát o největším aktuálním tématu, protože dělat jakoby se nás to netýkalo a psát jen o tom, že Brambůrce vylezly dva zuby (jo, fakt!), by nebylo upřímné.

Už i nás se dotklo téma coronaviru. Dlouho dlouho jsem byla nad věcí a měla z toho humory, před pár dny mě ale už humor přešel. A musím říct, že i do mého živote se pomalu vplížil strach. Nebojím se o sebe nebo o děti, i když z počátku, než bylo jasné, že děti virus “snášejí” celkem dobře, jsem teda měla celkem stažený zadek, jestli to nemůže ohrozit Brambůrku, když je takhle malá. Bojím se ale o své rodiče a prarodiče, bojím se o svoji tchýni, se kterou jsme v každodenním kontaktu.

S uzavřením škol se u nás doma dostala na stůl otázka, jestli nechat preventivně doma kluky, kteří navštěvují školku. Kdybychom nežili vedle jejich babičky, která měla loni dost vážné zdravotní problémy a o kterou se proto bojíme, asi bychom tuhle variantu vůbec neřešili. Takhle to ale vypadá, že si zas po dvou týdnech, co kluci chodili do školky, dám opět intenzivní domácí pobyt se všema dětma. A kdoví, jak to bude dlouhý🙈.

Samozřejmě jsou to ale prkotiny a myslím, že by si to lidi měli uvědomit. To, že nemůžeme na koncert Pokáče, že kluci budou doma místo ve školce a budou se nudit, řádit a mě bude třeštit hlava, že tím pádem nebudu moct jezdit s Brambůrkou na cvičení, protože kdo by se postaral o kluky, že bude složité nakupování, protože děti s sebou do obchodu opravdu tahat nebudu chtít (a rozvoz potravin u nás nefunguje), to jsou opravdu jen drobnosti, které zvládneme. Bude to troška organizování navíc (a obávám se, že nedodržím doporučení zdravotníků o tom, že je třeba chránit se kromě jiného i snižováním stresu, protože to bude teda parádní stres se třema dětma na krku😄), ale neva, to dáme! Pořád máme velkou výhodu v tom, že Pracovitej i babička pracují z domu.

Vytáhneme knížky s aktivitama, které už rok odkládám, protože nemám energii, budeme chodit ven za každého počasí a klidně i kluky zase nechám hledět na ninjy furt dokola, když bude B spát, abych i já měla šanci si odpočinout. Stáhneme se ze společnosti a budeme víc doma, zkusíme to prožít rodinně a zodpovědně a přenášet na děti co nejmíň strachu.

Moc všem lidem držím palce a obzvlášť za všechny ty babičky, dědy, praprarodiče našich dětí a i ostatní ohroženější skupiny lidí se budu modlit ❤️.

Aby to nebyl tak smutný příspěvek, přidávám fotku Tygra před rokem. Tehdy si vzal do hlavy, že jeho plyšáčci jsou všichni nemocní a že musí proto ležet v posteli a on jim bude předčítat z knížky o hasičích.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *