Čeká mě opět terapie

Bude to rok, co se mi začaly dít nepříjemné věci. Nevím, jestli se jedná o úzkosti nebo nějaké panické ataky nebo o něco úplně jiného, nejsem odborník, ale celý minulý rok jsem si prostě zažívala chvíle, kdy mi bylo hodně zle, fyzicky i psychicky, bez zjevného důvodu. Když se to začalo stávat častěji (opakovaly se ty situace v řádech týdnů), usoudila jsem, že bych s tím měla něco dělat. Ale samozřejmě jsem to odkládala.

Poslední takovou zkušenost jsem měla na konci února. Při mojí oblíbené relaxaci, na kosmetice. Vůbec nechápu, co ten stav spustilo, ale bylo mi tak zle, jak ještě nikdy. Měla jsem pocit, že omdlím (ještěže jsem ležela), bušilo mi šíleně srdce, točila se mi hlava, celé tělo mi ztuhlo a nemohla jsem se pohnout, přitom moje hlava křičela “uteč!”. Hned ten den jsem se objednala k psycholožce.

Vývoj posledních dní mi opravdu nepřidává. Zatím se teda držím bez podobného záchvatu (což se fakt divím), ale sevřel mě hrozný strach.

Ve středu to bylo nejhorší. Úplně jsem se třásla a vyhlížela dvanáctou hodinu, až půjdu vyzvednout kluky ze školky. To, že jsem se rozhodla je nechat nakonec doma, i když jsou školky ještě otevřené, nebylo nějaké hrdinství nebo zodpovědné rozhodnutí vůči všem doma (a hlavně tchýni), byla to nutná věc, abych byla vůbec schopná fungovat. Protože žádný racionální argument, typu že dětem coronavirus nijak neublíží, i kdyby ho chytly, nepomáhal a já se o ně i tak strašně bála. Potřebovala jsem je mít u sebe, mít to nějak pod kontrolou, neumím to asi líp vysvětlit.

Ten samý den jsem byla dopoledne nakupovat. Neplánovala jsem dělat nějaké velké zásoby, protože celkem nakoupeno máme a sklep vedle u babičky by nás v nejhorším uživil minimálně měsíc, ale i tak jsem najednou uprostřed nakupování zjistila, že se chovám podivně. Třásla jsem se, srdce mi bušilo, vozík jsem měla skoro plný a všeho jsem brala dvojnásobek než kupuju normálně. Nervózně jsem se dívala kolem a pán, který kašlal na celý obchod, mě opravdu vyděsil. A to jsem před dvěma týdny lajkovala na faceboku status jedné kamarádky o tom, jaká je prča v obchodě zakašlat🤦‍♀️. Když jsem vyšla ven z obchodu, výrazně se mi ulevilo.

Včerejšek byl teda taky výzva. Vyhlášení stavu nouze, zprávy mi tady jely celý den, neustále jsem se dívala na internet na nové informace. O to víc jsem se samozřejmě bála.

Pak jsem zjistila, že mi samozřejmě hodně pomáhá odvést moji pozornost jinam. Takže jsem začala uklízet, péct chleba, vařit, prát prádlo, byla jsem s dětma na zahradě, na sobotu jsme začali plánovat s Pracovitým výlet do přírody.

Snažím se teda zklidňovat, míň sledovat zprávy (i když tohle je těžký, moje touha po nových informacích je velká), zabavit se jinak. Dnes mám v plánu alespoň hodinu věnovat nějaké zklidňující józe. Protože vím, že strach mi rozhodně nepomůže. A že pravděpodobně bude situace ještě horší a je potřeba se z toho neposrat.

A taky jsem si nafotila nějaké hezké jarní fotky na zahradě, abych na březen 2020 měla i nějaké pozitivní vzpomínky. Takhle krásně to u nás teď kvete.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *