Co dělám pro své tělo

V lednu jsem v jednom příspěvku mimo jiné zmínila, že jsem začala s metodou Wim Hofa. Později jsem psala o tom, že vynechávám cukr, alkohol a kávu. Pamatujete? Zajímá vás, jak pokračuju a jak se to celé vyvinulo? Dnes vám o tom něco napíšu a čeká vás tedy příspěvek zcela o mně a výjimečně vůbec o dětech. A k tomu fotka nahatého Pracovitého 🤭 (publikuju s jeho svolením samozřejmě!)

WIM HOF ❄️
S dýcháním a otužováním podle Wim Hofa jsem začínala v lednu. Ta metoda je teď děsně trendy a skákala na mě odevšad, tak jsem neodolala a taky to zkusila. Hlavní motivací pro mě bylo zlepšení imunity, kterou mám od posledního porodu dost marnou. Víc jsem od toho neočekávala. Začala jsem dýchat podle videa na youtube, udělala si minikurz na Wimových stránkách, který je zdarma, a začala jsem pravidelně skákat do ledové kádě, kterou máme na zahradě. Byla jsem překvapená, jak jednoduché to bylo. Jakmile jsem si v hlavě nastavila, že to dokážu, tak jsem to prostě dokázala😳. Nebylo to horší než vlézt v létě do přehrady nebo chladnějšího moře. To bylo pro mě největší překvapení.

Že jsem to s tím ledem hned na začátku ale dost přepískla se ukázalo rychle, onemocněla jsem, bolel mě močák, no nic moc. Po dobu nemoci jsem jen dýchala a říkala si, že musím začít jen pomalu se sprchováním studenou vodou, až se úplně uzdravím. Protože mi ale sprchování studenou vodou bylo mnohem víc nepříjemné než ledová káď, opět jsem do ní týden po nemoci skočila. Vykoupala jsem se takhle asi pětkrát a zase onemocněla. Nepoučitelnej blbec fakt. Dýchání mě mezitím přestalo bavit a Pracovitej, kterej pořád lezl do kádě a nemocnej nebyl, mě vlastně demotivoval dál něco dělat. Na chvilku jsem Wim Hofa opustila.

A pak přišel koronavirus. Od začátku se celkem bojím, nejen o své blízké, ale popravdě i o sebe, i když o tom moc nemluvím. Mám celý život blbou imunitu, hrozně lehko něco chytnu, jsem astmatik a různá respirační onemocnění mám minimálně co dva měsíce, celkem často skončím i na antibiotikách, poslední roky je to samozřejmě asi hodně tím, že špatně spím kvůli dětem a nemám moc šanci odpočívat. Posílení imunity se každopádně najednou dostalo na žebříčku priorit celkem vysoko. Wim Hof právě kvůli pandemii zlevnil své online kurzy o polovinu a to pro nás s Pracovitým byl poslední impulz k tomu, jeden z nich si zaplatit.

Vedení Wima ve videích bylo to, co jsem potřebovala. Rozumějte, aby mě někdo usměrnil, že není potřeba hned skákat do ledu. Potřebovala jsem slyšet, že je dobré poslouchat své tělo a nesrovnávat se s ostatníma❤️ (tohle potřebuju poslouchat často!). Zpomalila jsem a snažím se jet podle jeho návodu, ale zároveň hodně poslouchat sama sebe. Necvičím a neotužuju se, když jsem hodně nevyspaná. Naopak dýchání mi na únavu hodně pomáhá, takže to se snažím dělat poctivě skoro každý den. Jdu si svým vlastním tempem a nesrovnávám se s Pracovitým, který jede podle kurzu a k tomu se dál noří každé ráno do kádě (fotka je z dnešního rána).

Online kurz a jeho přínos zhodnotím v nějakém budoucím příspěvku, jakmile ho dokončím, na to je po dvou týdnech brzy. Zatím mám k tomu jen pár poznámek:
1. Jak už jsem psala, šokovalo mě poznání toho, že když si řeknu, že něco dokážu, opravdu to stačí na to, abych to dokázala.
2. Netušila jsem, jak může být zadržení dechu neuvěřitelně příjemné!
3. Wim Hofovo dýchání používám i na prodýchávání úzkostí. Pomáhá to celkem dost.
4. V druhém týdnu se dělají na konci dýchacího cvičení, po zadržení dechu, kliky. Dělám sice jen dámské, ale z šesti jsem se dostala WH metodou ze dne na den na dvacet 😮.

CUKR (a bič?)🍭
Vynechala jsem na nějakou dobu úplně řepný cukr, ale musím přiznat, že po začátku aktuální situace s koronavirem jsem trochu ve svém předsevzetí povolila (ne že bych si nervy léčila čokoládou, tu už jsem neměla pěkně dlouho, ale spíš jde o to, že nakupujeme co nejmíň a tím pádem sem tam jím třeba ke svačině müsli s kandovaným ovocem nebo puding, když už dojde všechno ostatní rozumné).

I tak mi ale ty zhruba tři týdny pomohly výrazně pohnout s mou závislotí na cukru a s mou neschopností se ovládat, když je přede mnou něco sladkého. Teď už příležitostně ochutnám třeba buchtu od tchýně nebo si dám výše zmíněnou sladší svačinu, ale momentálně se věnuju tomu, najít si nějaký rozumný kompromis v jezením nejen cukru, ale i obecně sacharidů. Naučit se vzít si jen jednu buchtu na ochutnání a nepřidávat si třikrát, naučit se jíst méně chleba a dělat alternativní svačinky, hodně omezit jakékoli slazení, přidat bílkovin, všechno ale tak, aby mi to vyhovovalo a abych neměla touhy to po měsíci měnit. Nehledám totiž teď zázračnou dietu na rychlé hubnutí do plavek. Hledám zdravý životní styl, svou ideální váhu, se kterou mi bude dobře, sporty, které mě budou naplňovat.

To všechno nejlíp na dalších pár desítek let, takže nikam nechvátám. Je to spíš takový maraton než sprint. Maraton za spokojenějším a hezčím já. Protože moje tělo za posledních pět let zvládlo odnosit tři děti a nebylo by ode mě fér chtít po něm během pár měsíců nějaké šílené změny. Nevěřím, že by pak byly trvalé. Tak mi držte palce!💪

ALKOHOL 🍷
Tady to bude rychlý. Pořád nepiju a vyhovuje mi to. Dala jsem si od ledna jednou deci červeného vína na chuť a v březnu jednu skleničku sektu na přípitek. Obojí mi chutnalo, ale účinky alkoholu mi nebyly příjemné. Takže jsem hned přešla na nealko. Naprosto teď ujíždím na polotmavém Birellu a čajích 😄. A víno mi nechybí 🤭😯. V životě bych to do sebe neřekla.

KÁVA ☕️
Naopak kafe jsem zase začala pít ve velkém. S jeho omezením jsem se trápila tolik, že jsem si nakonec řekla, že snížení jeho konzumace budu řešit, až nebudu celé noci kojit a vstávat mezi pátou a šestou ráno.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *