Když člověk hledá, co mu je

Loni v srpnu jsem začala řešit své zdravotní problémy, netušila jsem, do čeho jdu, ale bylo mi už tak špatně, že jsem s tím musela něco dělat. Mám za sebou deset měsíců hledání diagnózy, nekonečné obíhání doktorů a pět měsíců diet. Protože se od ledna, kdy jsem naposled nějak podrobněji psala o tom, jak jsem na tom zdravotně, mnohé změnilo, rozhodla jsem se napsat další článek na téma svého zdraví. A to jak fyzického tak duševního.

Na začátek rychlé shrnutí: Asi sedm let jsem měla často průjmy, bolesti břicha, trpěla jsem nadýmáním. Dlouho jsem si myslela, že je to normální, že jsem prostě jen citlivěší na nějaké potraviny a představa toho, že bych musela ze svého jídelníčku něco vynechat, mě děsila natolik, že jsem ty problémy odmítala jakkoli řešit. Taky jsem byla strašně unavená, ale pořád mám malý děti, tak jsem to přičítala na vrub jim. Posledním problémem byly bolesti kloubků, konkrétně kyčlí a kolen, sem tam zápěstí. Loni v srpnu se k tomu ale přidala nepříjemná vyrážka po celém těle. Byly to velké červené vystouplé boláky, které ukrutně svědily, a až ty mě přiměly k tomu, něco začít řešit.

Během podzima a začátku zimy jsem absolvovala vyšetření štítné žlázy, ultrazvuk břicha, gynekologická vyšetření, gastroskopii, testy na potravinové alergie, několik návštěv kožní. Všechno bylo v normě, nikde mi neuměli pomoct. První diagnóza přišla až na kolonoskopii, kdy mi vyvrátili Crohnovu chorobu, ale protože mé střevo reagovalo velmi citlivě a křečovitě na každý dotyk, diagnostikovali mi syndrom dráždivého tračníku. Začala jsem držet low-FODMAPs dietu, po které se mi velmi ulevilo a všechny střevní problémy zmizely. Dokonce i vyrážka ustoupila, jen únava zůstávala.

V lednu jsem pak navštívila imuno-alergoložku a po krevních testech dostala další diagnózu, histaminovou intoleranci. Přešla jsem teda na nízkohistaminovou dietu, jenže se mi přitížilo, opět přišly střevní problémy. Nakonec jsem se rozhodla obrátit na nutriční terapeutku, se kterou jsem spolupracovala další čtyři měsíce. V eliminační fázi diety jsem měla povolené pouze potraviny, které byly průnikem nízkohistaminové a low FODMAPs diety. Bylo jich opravdu málo, ale problémy opět přešly, tak jsem z toho měla radost. Myslela jsem si, že po měsíci eliminační fáze budu moct postupně potraviny zařazovat, ale nebylo to tak. Nutriční terapeutka mi dala seznam “potravinových výzev”, které jsem postupně testovala. Šlo o jednotlivé skupiny sacharidů, které jsem do té doby měla omezené. První den malé množství potraviny, druhý den větší, třetí den největší, pak ještě tři dny čekat a celou dobu sledovat reakce. Pak další skupina. Pokud jsem měla nějakou reakci, okamžitě jsem s testováním končila a posílala jí mail, jak potravinová výzvy probíhala. Smutné bylo, že pokud něco prošlo, nemohla jsem to hned zařadit. Ne dokud nedotestuju všechno ostatní. Takže jsem dalších cca devět týdnů jela stále jídelníček eliminační diety a k tomu sem tam trošku něčeho jiného, co sjem zrovna testovala. Musím říct, že některé potraviny po té době už ani nemůžu vidět.

Minulý čtvrtek jsem se se svou nutriční terapeutkou rozloučila. Skončilo mi období potravinových výzev, ukázalo se, že jediné, co mi dělá problém, jsou fruktany. Pokud netušíte, co to fruktany jsou, tak tady je citace z wikipedie:

Fruktan je sacharid (polymer fruktózy) vyskytující se v pšenici. Dalším zdrojem fruktanů jsou například agáve, cibule, česnek, zelí, brokolice, pistácie a chřest. Pro některé osoby je fruktan obtížně stravitelný a způsobuje střevní problémy, které jsou mylně považovány za příznak celiakie.

Já bych dodala ještě datle. V těch je fruktanů hodně a tak vím, že abych neskončila s bolavým břichem a průjmem, nemůžu si dát najednou víc než jednu datli (ozkoušeno). A kapusta! Ta je pro mě taky nestravitelná.

To by tedy byly střevní problémy. Jestli budu tolerovat například žitný chleba, ještě uvidíme, zatím jsem netestovala. A musím říct, že od doby, co žiju bez mouky, cibule, česneku a datlí, je mi opravdu mnohem líp.

Boláky na těle mi splaskly a přestaly svědit někdy v prosinci. Zůstaly mi jizvičky, které před týdnem s prvním sluncem zmizely skoro úplně. Mám už jen asi tři svědivé místa na nohách, kolem kotníků. Ty mi dávají většinu času klid, pokud dodržuju dietu. Ozvou se, když zhřeším a dám si pšenici nebo nedej bože alkohol, to se pak můžu udrbat (zjistila jsem, že hranice je pro mě deci piva a dvě deci vína, jiný alkohol nepiju, po tomhle množství mě vyrážka svědí jen trošku, ne tak, že bych z toho nemohla večer usnout, a druhý den už je to v pořádku, možná si proto sem tam na oslavách třeba trochu toho vína dám, zatím ale v 99 % případů raději abstinuju).

Co nezmizelo byla únava a bolesti kloubů. Proto jsem zamířila ještě na revmatologii, kde krevní odběry poukázaly na pravděpodobnost toho, že mám Sjögrenův syndrom. Opět si vypomůžu internetem:

Sjögrenův syndrom je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které postihuje především exokrinní žlázy a způsobuje pocity sucha v ústech, nedostatek slz i bolest kloubů.

Když se mě revmatolog, ještě předtím než mi ukázal výsledky krevních testů, vyptával na všemožné problémy, které bych kromě bolestí kloubů mohla mít, na většinu věcí jsem odpovídala “ne”, ale na pocit sucha v ústech (neustále žvýkám žvýkačky nebo piju!), potřebu u jídla hodně pít, protože jinak mám pocit, že jídlo nezvládnu spolknout, nutnost používat lubrikační gel při sexu a bolesti očí jsem přikyvovala. Ano, to jsou sice jen takové drobnosti, ale taky mi někdy trošku komplikují život! Na podzim jsem dokonce kvůli intenzivním bolestem očí absolvovala i kontrolu na očním. Tam mi pan doktor jen potvrdil, že mám méně slz a doporučil prokapávat oči umělými slzami. Jinak bylo všechno v pořádku.

Dostala jsem léky, které mají pomoct potlačovat mou imunitní reakci, která je přehnaná, pokud tedy opravdu tenhle syndrom mám. Kromě toho mě na konci května čeká biopsie tkáně z pusy, aby se diagnóza buď potvrdila nebo vyvrátila. Na internetu jsem se pak ještě dočetla, že tenhle syndrom může způsobovat i trávicí problémy, souvisí to nějak s malou produkcí hlenových žláz střev. Po lécích se mi na čas značně zlepšila únava, bolesti kloubů ale nepřešly. Já mezitím stihla mít ještě covid, který mi obzvlášť do četnosti bolení kloubů a intenzity únavy hodil pořádné vidle. Takže dnes si netroufám tvrdit, jestli léky pomohly nebo ne. A jestli opravdu tenhle syndrom mám.

Momentálně budu ověřovat i diagnózu histaminové intolerance. Vyšla mi sice z krve, ale výsledek může být i falešný, krevní testy totiž může hodně ovlivnit to, jak se stravujete před testy a další faktory (nejsem odborník, ale na aspoonofhistamin najdete případně víc). Po čtyřech měsících na nízkohistaminové dietě by už měl expoziční test (sníte něco hodně histaminového a sledujete reakci) ukázat, jestli jí opravdu trpím nebo ne. V dalších týdnech tedy budu zkoušet zařazovat první rajčata, poté špenát a nakonec jogurt, protože to jsou potraviny, co mají velké množství histaminu. Pokud se bude můj stav zhoršovat, skončím a bude jasné, že opravdu HIT mám. Když se mi podaří zařadit tři potraviny bohaté na histamin (vždy první den v malém množství, další den ve větším a třetí den v největším, pak tři dny čekat a pokud se nic nestane, začnu s další potravinou), je velmi nepravděpodobné, že bych HIT měla. Tak mi držte palce, třeba alespoň tuhle diagnózu vyvrátím!

Kromě všech těhle vyšetření a diagnóz nelze zapomenout na to, že řeším i své psychické zdraví. Konkrétně deprese, o kterých jsem tady psala už mnohokrát. Únava může být způsobena právě depresí, mé všemožné zdravotní problémy můžou být i psychosomatického původu. Proto už rok chodím na terapie a poslední tři měsíce beru antidepresiva. Snažím se hodně odpočívat a být na sebe hodná. Jenže ono je to celé tak zamotané a komplikované, že těžko říct, jestli první byly psychické obtíže a z toho vyplývající zdravotní problémy nebo naopak mi první bylo hůř fyzicky a proto jsem se sesypala i psychicky. Nevím, co bylo dřív a co je čeho příčinou.

Každopádně věřím, že se situace teď už začne pomalu zlepšovat. A už to, že jsem schopná to tady dnes napsat, svědčí o tom, že minimálně antidepresiva začínají dělat svoji práci.

Fotka je ze včerejška. Řekla jsem o víkendu Pracovitému, že potřebuju být den sama a odjela jsem vlakem do Brna za kamarádkou. Byl to skvělý den!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *