Máj, lásky čas

Dnešní den byl zase pekelný. Antidepresiva se mi očividně ještě nesrovnala úplně a když do toho přišly nějaké špatné zprávy z naší rodiny, získala zase deprese navrch.

Ale já se nevzdávám! Sice jsem dneska nebyla schopná dělat skoro nic, ale psaní mi většinou pomůže. A proto jsem se rozhodla napsat vám zase tradiční článek se shrnutím toho, co je u nás nového.

Brambůrka

Rok a deset měsíců.

B neustále upgraduje mluvení. Takže dnes vyrukovala s otázkou “a poč?” neboli “a proč?”. Myslela jsem si, že období “proč” přichází až kolem třetího roku, ale Brambůrka to očividně odposlouchala od kluků a došla na to, že to je otázka, která rozvíjí konverzaci. Takže dneska “a poč?” zaznělo dohromady asi dvacetkrát. Jsem ráda, že oba kluci už mají takové to neustálé opakování téhle otázky, které už třeba ani nedává smysl, za sebou. Když se teď na ni ptají, je to opravdu k tématu a není to desetkrát v řadě.

Brambůrka začala zpívat! Kromě jejího prvního hitu Ovčáci, čtveráci, teď zpívá Zajíček v své jamce sedí sám, Skákal pes a Anděla od Kryla. Jo, fakt Anděla, protože Pracovitej jim ho zpívá každý den před spaním. U každé té písničky umí pochopitelně jen pár slov. Takže notuje asi takhle:

“očáci, očáci, vy vičku, vypali”

“dají dají ám, a vykoč!”

“kákal pe, kákal pe”

pobrukování jakési melodie a pak se ozve “udělá”

Tak schválně, poznáte která písnička je která? 🙂

Stále ji hrozně baví být venku za každého počasí, takže jsem moc ráda, když je hezky a můžeme strávit skoro celý den venku. Jinak je to s ní doma náročné. Doma si nejvíc hraje s duplem. Spojování kostiček ji poslední dny umí pohltit tak, že přestane úplně vnímat svět kolem sebe. A taky ráda chodí s mečem a bojuje. Už jsem říkala Pracovitému, že k druhým narozeninám rozhodně potřebuje dostat vlastní měkčenou zbraň, lehčí a menší než mají kluci.

Ekzém a kvasinkovou infekci v intimní oblasti se nám úspěšně podařilo zahnat omezením sladkého jídla a mléčných výrobků. Teď už Brambůrka zase jí normálně a problémy se nevrátily.

B je pořád drobek (srovnávám s váhou a výškou Kecala a Tygra v jejím věku). Už víc než půl roku je na velikosti 86 a v oblečení 92 pořád hrozně plave. Má to nějaké výhody. Například si myslím, že v létě dost možná ještě obleče neoprén z loňska, u kterého mě ani nenapadlo, že by byl na dvě sezóny. Jenže ona měla v létě velikost 80. Váží teď necelých jedenáct kilo, kluci v jejím věku měli čtrnáct.

Tygr

Čtyři roky.

Tak začnu tím nejnáročnějším, co teď s Tygrem řešíme. Noční plenky. Minule jsem psala, že jsem se s nim domluvili, že je zkusíme přestat dávat a uvidíme. Tygr byl připravený, těšil se na to. První noc bez pleny se počůral a neprobudil. Další večer si řekl o plenu a já mu ji dala. Ráno byla mokrá. Třetí večer zas řekl, že plenu nechce. V noci se probudil, protože se počůral. To byl velký pokrok! Do té doby to vždycky úplně prospal, tak jsme doufali, že se třeba něco začíná dít. Po čtvrté noci byl ráno suchý. On i postel. Byli jsme v šoku. Několik následujících dní to bylo jako kdy. Někdy bylo sucho, někdy byly nehody malé, sem tam byla postel úplně mokrá, v noci se každopádně už nevzbudil ani jednou. První týden jsem měla z toho vývoje velkou radost a moc jsme slavili. Jenže posledních deset dní je každou noc postel úplně pročůraná. Každé ráno peru povlečení, deku, ochranu matrace, pyžamo, matraci větrám a upřímně si teď nevím rady. Moc se mi nechce vracet k pleně, protože Tygr měl ze svých úspěchů obrovskou radost a vypadal dost pyšnej na to, že už nemá plenku. Na druhou stranu je to docela vyčerpávající, muset hned ráno dávat všechno prát a dopoledne pověsit, aby vše do večera uschlo.

Snažíme se noční odplenkování podpořit bylinkami. Moje máma mi doporučila vařit Tygrovi čaj s meduňkou a řebříčkem (v poměru 1:2). Dělám mu ho každé ráno do půllitrové lahve, osladím medem a on ho dopoledne vypije. Hlídám jeho pití, nejvíc pije právě dopoledne a brzo odpoledne. U večeře dostane už jen malou sklenku pití a před spaním se snažím, aby nepil vůbec. Jenže některé dny se počůrá i tak, někdy zapomenu zas já pohlídat, aby pil dostatečně dopoledne a on pak hodně pije odpoledne a večer. Když se to stane, je jasné, že ráno sucho nebude. Uvidíme, jak se to vyvine dál. Každopádně by mě zajímal váš názor. Dali byste zpět plenu nebo ještě vydrželi? (noční buzení na čůrání není možné, Tygr nesnese, když ho někdo vzbudí, je pak dlouho hysterickej a stejně se nevyčůrá)

V sobotu jsme byli na brigádě na zahradě budoucí školy našich dětí. Tvořili jsme záhon, kam budou děti sázet nějaké rostlinky, a Tygr si tam vlivem okolností poprvé hrál sám s jiným dítětem (jiným než Kecal). Chlapeček byl o rok mladší a opravdu si rozuměli. Měla jsem z toho skoro až slzy v očích, když dobrou půl hodinu běhali kolem a smáli se spolu, zatímco Kecal byl se staršími dětmi. Pak se samozřejmě nepohodli a Tygr přišel s brekem, ale i tak je to velkej pokrok!

Loňským (pro Tygra asi předčasným) pokusem o to, aby se naučil jezdit na kole, jsme ho natolik odradili, že stále nechce ježdění zkoušet. Pracovitej ho zatím přemluvil dvakrát, když bylo lepší počasí, ale Tygrovi se do toho fakt nechce. Zvažuju koupit mu pomocná kolečka, protože si myslím, že je možná pro něj prostě pořád moc náročné zároveň šlapat a držet rovnováhu, zároveň mi přijde škoda, aby jezdil stále na starém malém odrážedle, když má v garáži kolo, které by mohl využívat. Přídavný kolečka mi dlouho přišly jako naprosto zbytečná blbost, když Kecal se naučil jakž takž jezdit na kole za jedno odpoledne, ale možná jsou opravdu děti, který je potřebují.

Kecal

Pět a půl let.

Po přečtení druhého dílu Harryho Pottera jsem vyměkla a pustila i druhý film. Brambůrka naštěstí vůbec takhle dlouho nezvládne koukat, takže jsem se jí věnovala a dělaly jsme jiné věci, zatímco kluci koukali. Kecal byl nadšený a HP mánie opět na pár dní zasáhla naši domácnost. Momentálně čteme Obra Dobra, což je moje velmi oblíbená kniha od Roalda Dahla (napsal třeba i Karlíka a továrnu na čokoládu, to jen tak pro info, pokud si to náhodou nevybavujete). Klukům se kniha moc líbí a já už plánuju, co dalšího z knihovny si od Dahla přečteme.

Kecal měl teď náročné období, o kterém jsem psala v posledním článku. Věřím, že už bude líp, protože rady, které mi dala paní na Rodičovské lince Linky bezpečí pomohly. Začala jsem Kecala podporovat v jeho iniciativách a velmi oceňovat jakoukoli jeho pomoc a snahu. Taky se snažím velmi citlivě podávat jakoukoli kritiku a vždycky dodat, že dělat chyby je normální a nevadí to, že ho mám ráda i tak. Někdy, když dělá naschvály anebo je přetaženej, je to náročnější, ale vyplácí se to. Je to skvělý, jak teď díky té psycholožce, se kterou jsem mluvila, rozumím mnohem líp tomu, co dělá.

Tak třeba taková obvyklá situace. Snažíme se kluky naučit, aby se ráno hned po probuzení oblekli, dřív než si začnou hrát, protože pak je problém je od hry odtrhnout a přesvědčit k něčemu tak nudnému jako je oblíkání. A právě Kecal celkem často dělal to, že když jsem přišla děti ráno do pokoje pozdravit a vytáhnout Brambůrku z postýlky, vyjekl, když mě viděl, a schoval se za dveře. Někdy jsem tam na něj ze srandy nakukovala a on se pak hrozně zlobil a vyháněl mě, někdy jsem měla horší náladu a vyjela jsem na něj, proč se radši neoblíká, místo schovky. Jenže já teď konečně chápu, proč se schovává! On totiž poslední dobou hodně chce dělat věci “správně”, slyšet že to zvládl skvěle a podobně. Zároveň ale je pořád ještě dost malej a tak se zabere do hry a zapomene se uprostřed oblíkání. Když já pak dorazím, uvědomí si, že není oblečenej a schová se. Já jsem tedy začala dělat, že ho nevidím. Přijdu, povídám si s Tygrem (kterej je obvykle ve svém světě a nějaké oblíkání je mu víte kde), svlíknu Tygrovu postel, pokud je počůraná, vytáhnu Barmbůrku z její postýlky, pomazlím ji, a někdy tou dobou už zpoza dveří vyskočí Kecal se slovy: “Maminko, koukej, jak jsem už oblečenej!” A já se usměju a řeknu něco jako: “Ty jo, dobrá práce! Mám radost!”. On má opravdu velkou radost z toho, že to zvládl a hned běží ještě ustlat postele nebo mi pomáhat se snídaní.

Máma

S mou psychikou je to pořád jak na houpačce. Tenhle víkend je obzvlášť náročný protože přišlo ještě PMS, jaké jsem dlouho neměla. Jsem děsně podrážděná a hádky s Pracovitým už ani nepočítám. Už aby dorazila menstruace a vše se zklidnilo.

Na poslední terapii jsem měla jeden velkej AHA moment. Možná vám brzy napíšu něco víc, až se mi to celé rozleží v hlavě a zapracuju to do svého života.

Otestovala jsem, jak budu reagovat na rajčata a bohužel to bylo dost špatné. Vrátily se mi průjmy a byla jsem hrozně moc unavená. Obávám se tedy, že diagnóza HIT nebyla falešná. Možná ještě udělám druhý pokus za týden dva, protože únava a průjem by teoreticky mohla souviset i s mým cyklem, ale moc tomu nedávám. Takhle zle, jak dneska mi totiž nebylo fakt dlouho. Na psychice mi to samozřejmě nepřidalo.

Co mi naopak dělá velkou radost, je moje chuť do čtení, která se probudila někdy v prosinci. Čtu letos tipuju tak osmou knihu a už si nedovedu představit usínat bez čtení před spaním. Momentálně mě naprosto pohltil Tobiáš Lolness. Prosím vás, to si fakt přečtěte. Já se na to původně vrhla jen proto, abych věděla, pro jaký věk dětí je už vhodné a jestli to můžu začít číst s Kecalem. Na tohle rovnou odpovím, že zatím určitě ne. Ten příběh je hrozně drsný a celkem složitý. Ale mě ta kniha nadchla. Je to nádherný (i když teda drsný) příběh o lidech, kteří měří sotva dva milimetry a žijí na stromě, se spoustou metafor k našemu světu, nádherně napsaný a hlavně plný naděje ve vížeství dobra a sílu člověka. To je něco, co jsem teď hodně potřebovala!

Naše rodina se rozšiřuje co do zvířectva! Ne, neuspíšili jsme pořízení psa, zatím ne. Ale babička, která bydlí ve vedlejším domě, opět pořídila ovečky. Zatím čtyři, pro pátou pojedeme za pár týdnů. A nám v sobotu přivezou slepice. Slepice jsou můj první projekt u nás na zahradě, takže jsem z jejich příjezdu nervózní. Ještě pro ně musíme připravit popeliště, ale jinak už snad máme vše. Budou hned vedle oveček a já už se nemůžu dočkat, až na ně budeme chodit s dětmi koukat. Navíc Kecal pořád mluví o tom, že to on je bude chodit krmit. Tak to jsem zvědavá!

A takhle k nám ovečky přijely.

Plánujeme menší přestavbu u nás v domě, v budoucím pokoji Brambůrky chceme vybourat na dvou místech zeď a rozšířit okna, která tam má. Ten pokoj je totiž pouze se dvěmi střešními okny hodně tmavý a tak nám přijde lepší to řešit teď, dokud tam nikdo nebydlí. Také jsme se rozhodli oslovit interiérovou designérku, aby nám pomohla s projektem pro tyhle dva dětské pokoje, jednak Brambůrčin a pak kluků. Kluci mají totiž pokojíček poněkud atypického tvaru a vůbec si nevíme rady, jak tam uspořádat větší postele, pracovní stoly a nějaké úložné prostory tak, aby to dobře vypadalo a fungovalo. Pro B bude designérka kromě návrhu pokoje vymýšlet i malovanou tapetu na štítovou stěnu. Moc se na výsledek těším. Projekt by měl být někdy v létě, my pak budeme mít rok na jeho realizaci, protože ideálně bychom chtěli mít hotovo než Kecal půjde do školy.

Včera jsme si večer vzpomněli, že je první máj a běželi do zahrady políbit se. Višeň ještě rozkvetlá nebyla, tak jsme se políbili v dřepu pod malinkou loni zasazenou meruňkou, která už jediná kvete. Moc jsem se u toho nasmáli.

Pracovitej

Právě tady sedí naproti mě a navrhuje na grafickém tabletu etiketu na svatební pivní speciál, který se chystá za měsíc podávat na svatbě svého bratra. Takže zas tolik se toho u něj nezměnilo. Furt je skvělej, pořád něco dělá, třeba vaří a lahvuje pivo, vyrábí hmyzí hotel pro Tygra k narozeninám, pořád vypadá jak Rumcajs a miluje mě.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *