Jak šel Kecal za Pipi

“A já půjdu za Pipi,” prohlásil před nějakou dobou Kecal, když vymyslel, že na jeho narozeninové oslavě budou mít všichni masky. “Za Pipi? Proč za ni?” zeptala jsem se překvapeně. “Jo, protože je s ní sranda a všechny přepere,” vysvětlil Kecal a tím bylo téma uzavřeno. “Ok, tak Kecal půjde za Pipi. No, je o tom přesvědčený, tak mu do toho nebudu mluvit,” řekla jsem si v duchu a začala jsem připravovat kostým.

Jenže dva týdny na to přišly z jeho strany pochybnosti. To když si vyrobil z tvrdého papíru masku Pipi a šel s ní do školky. Děti se mu prý smály a tak jí pak zahodil. Ten den byl hodně nešťastný. Snažila jsem se z něj dostat, co ho trápí, a po pár dotazech mi to nakonec prozradil. “Víš, já chci hrozně moc jít za Pipi. Ale nechci šaty, aby se mi děti nesmály. Tak nevím, co s tím,” vypadlo z něho. “Za Pipi rozhodně běž, mně to přijde super. A šaty mít nemusíš, Pipi by si klidně dala i kalhoty, jak ji tak znám,” usmála jsem se na něj. Pak jsem ho objala a společně jsme vymysleli, jaké oblečení by mohla Pipi mít, když by zrovna neměla svoje obvyklé šaty. “A copy, jako má Pipi, budeš chtít nebo je taky vynecháme?” zeptala jsem se ještě. “Ty chci, seženeš mi paruku?” překvapil mě Kecal odpovědí.

Ale musím říct, že ačkoli jsem se tvářila před Kecalem ohromně sebejistě, byla ve mně malá dušička. Co když se mu na oslavě budou jeho kamarádi smát? Jak to zvládne? Ustojí to nebo bude plakat? Neměla bych ho přece jen přesvědčit k jinému kostýmu? Nebo aspoň vynechat paruku s copy? Druhá část mého já říkala: Ale on ji chce! Chce být Pipi, tak co jako! Tohle je možná poslední příležitost na to, aby měl masku, jaká jemu přijde fakt dobrá bez ohledu na ostatní. Příští rok už bude ve škole a tlak vrstevníků bude možná o moc větší, jít za Pipi, za holku najednou bude třeba trapas.

Nakonec ve mně zvítězilo moje já, které rádo dělá věci jinak. Začala jsem googlit kostýmy Pipi Dlouhé Punčochy na kluka a nenašla jsem vůbec nic. Jako fakt ani jednu fotku nějakýho kluka, kterej by za ni šel. Samý holčičky. Takže jsem se vrátila k seriálu, který kluci tolik milují a podle něj vymýšlela, jaký kostým uděláme. A sehnala jsem paruku, protože ta pro Kecala byla fakt důležitá. Čekala jsem, jestli si to Kecal nerozmyslí a nepřijde nejpozději v den oslavy s tím, že chce jinou masku. Vzhledem k tomu, že má ve skříni kostým Batmana, jsem nic dalšího nevymýšlela a vyčkávala, jak to dopadne.

Jenže i když zvítězil názor “je to super, ať si to dělá, jak chce”, můj mateřský pud (uchránit ho od traumatu) byl stále silný, tak jsem alespoň obepsala maminky Kecalových kamarádů s tím, že půjde za Pipi a jestli kluci Pipi znají. Přišlo mi, že pokud ji znají, vezmou to líp, protože Pipi je prostě hustá, co si budem povídat, a já se Kecalovi vůbec nedivím, že chtěl zrovna tuhle masku. Zatímco když by knihu ani seriál kamarádi neznali, mohli by se Kecalovi smát jen proto, že jde za holku. Někteří vzdělání doplnili, většina ale Pipi znala. A já byla zase o kus klidnější.

Dnes proběhla oslava. Kecal neuhnul ani o píď, vystrojil se jako Pipi, moc se sám sobě v zrcadle smál, uvítal tak kamarády a když mu jeden z nich začala (možná i trošku posměvačně) říkat “Dlouhá Punčocho” místo jeho jména, Kecal vypadal, že ho to vlastně dost těší.

Musím říct, že jsem na něho pyšná. Šel si za svým snem, i když tím byli všichni překvapení. Byl odvážný a originální. Kéž mu to dlouho vydrží <3

Mimochodem, na fotce vidíte i Tygra. Ten šel za pana Nilsona a taky si to moc užil :).

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *