Poslední přezkoušení ve školce

“Máme dneska něco?” ptám se rozespale Pracovitého v sedm ráno, když zvoní budík. “Nevím, asi ne,” odpovídá a ještě na minutku usínáme. Když po chvilce Pracovitej vykřikne: “Kecal má přezkoušení ve školce! V osm!” Po pár minutách už lítáme jak hadr na holi. Ještěže tu školku máme pár metrů od domu.

Máme za sebou druhé přezkoušení ve školce a tentokrát jsem tam s Kecalem nebyla já. Má snaha skončila u nachystání slušného oblečení pro Kecala, aby si neoblekl včerejší špinavé tepláky. A když jsem pak v klidu snídala, protože já dneska nikam nejdu, takže pohoda, prohlásil Pracovitej jen tak mimochodem: “A co portfolio? Máme ho někde?” Málem mi v tu chvíli zaskočil čaj, vyletěla jsem a podruhé během rána rychle rychle běhala a hledala. Něco nachystané bylo, ale bylo toho málo. Takže jsem oběhla dům a z nástěnek, dveří a ledničky strhala nejpovedenější obrázky Kecala, všechno přidala do složky a s pocitem “snad to bude stačit” jsem je oba vyprovodila z domu.

Přezkoušení bylo úspěšné. Kecal věděl všechno, perlil, řekl dokonce básničku, kterou jsme s Pracovitým neznali, zazpíval písničku, zavázal tkaničky (!!!), poznal písmenka, tvary i zvířata. Prostě slovy Pracovitého: “Jsem tam seděl a byl strašně pyšnej!”

A já si zas uvědomila, jak ten čas letí. Druhé a poslední přezkoušení, příští týden poslední předškolní příprava ve školce, pak v červnu výlety, poslední setkání ve škole s budoucími spolužáky a máme tady prázdniny. A ani se nenadějeme a bude 1.září.

Uf, nějak mě to dneska dojalo. Pořád nějak nemůžu uvěřit, že to moje první miminko už je takhle velké.

P.S. Zítřejší živé vysílání bude nakonec od 20:30, abych si stihla nachystat všechno, co potřebuju a nebyla ve stresu. Dotazů mám už dost a těším se na vás <3

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *