Ta prchavá chvíle

“Maminko, teď buď tady v kuchyni a nesmíš jít na terasu!” sděluje mi šeptem Tygr. “Aha a proč?” dělám nechápavou. Přitom vím, že na terase už nějakou chvíli něco tajně chystají. “Chystáme pro tebe restauraci!” nevydrží a překvapení prozradí. “Ale pšt!” dodá. A zase běží pryč. Za pár minut mě děti volají ven. Nachystali stůl, křesílka a židle, “uvařili” polívku a zmrzlinový pohár. Dokonce si vzpomněli na příbory. Sedám si k nim. Tygr je kuchař, Kecal čísník. Brambůrka má zájem hlavně o to, aby mohla se mnou ochutnávat. Láká jí to, i když je jídlo ze dřeva. Děti si sednou ke mně, já jím, chválím kuchaře a pak i všechny ostatní, že to tak krásně nachystali. “To ale není všechno maminko,”říká Kecal. Odsouvá stůl, řekne mi, abych pustila hudbu na mobilu a pak zakřičí: “Diskotéka!” Všichni tancujeme, smějeme se, je nám hezky.

Poslední dobou, ve chvílích jako jsou tyto, si uvědomuju, jak strašně fajn to teď s dětmi je. Jasně, jsou chvíle, kdy je to náročné, ale dnes bych chtěla napsat o pozitivních věcech. O tom, co mi došlo.

Uvědomila jsem si totiž, že mi kdysi jedna kamarádka se staršíma dětma říkala: “Jo, mimina a batolata, to bylo peklo, ale jak už nejmladšímu byly tři, začalo to být s nima fakt skvělý!” Brambůrka bude mít tři v červenci a já už si poslední půl rok uvědomuju, že kdybych do toho mateřství nestudovala magisterské studium, byla by to už opravdu většinově pohoda, kamarádka měla pravdu.

Protože sice zároveň v některých ohledech začínám chápat “větší děti, větší starosti”, ale mám pocit, že je zrovna krásné mezidobí, kdy je to s našima dětma strašně fajn. Tak uznejte sami.

Večer usínají sami, sem tam sice přijdou se dolů ještě pomazlit, řeší příšery pod postelí nebo hádky před spaním, ale netrávíme jejich uspáváním hodiny.

Pokud nejsou nemocní nebo není bouřka, spí už celou noc. A my taky.

O víkendu vstanou, sami se oblíknou, sednou na gauč, zapnou televizi a Netflix a nechají nás spát klidně do deseti.

Se všema už se dá konverzovat. Mají každej svůj specifickej náhled na svět, vlastní názory, vypráví nám vtipy, příběhy, zážitky ze školky, často se opravdu hodně nasmějeme.

Brambůrka přestává být batole vztekající se kvůli každé kravině. Fakt se to za poslední tři měsíce výrazně zlepšilo a pokud zrovna není přetažená, dá se s ní většinou domluvit.

A když mi pak udělají takovéhle překvapení, já mám slzy na krajíčku. Protože si uvědomuju, jak krátká chvíle to je. Tohle, to jak je to teď s nima často super, že jsou už samostatní, ale zároveň se mnou chtějí trávit čas, že jsou pořád ještě moji roztomilouši, co se chodí mazlit, ale už můžu odjet na víkend a oni to zvládnou. Ani nemrknu a budou velcí. Ach to rodičovství!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *