Co nového v naší rodině

Dnes je den dětí! A já se při té příležitosti vracím ke článkům, které jsem dříve psala s větší pravidelností. Článkům o tom, co je u nás doma nového, co se děje a jak se vlastně máme. Naposledy jsem psala v únoru a od té doby se toho stalo hodně. A dnes začnu dětma.

Kecal

Šest let a osm měsíců.

Má za sebou jaro plné seznamováním se školou. Byli jsme na Dni otevřených dveří, dvakrát na seznamování se spolužáky, pracovali jsme společně s dalšími rodiči na školní zahradě, absolvovali jsme zápis. Takže Kecal je už ve škole jako doma. A hodně se na září těší. Protože jsem plánovací maniak a nerada řeším věci na poslední chvíli, vyžádala jsem si předčasně seznam věcí, které má Kecal mít, a začala je zařizovat. Fakt hodně mě to teď těší <3

Aktuálně se nejvíc bavíme o tom, jaké kroužky bude Kecal mít. Trošku válčíme u Kecala s tím, že by chtěl dělat všechno. Zároveň i my máme nějaké nápady, co by nám přišlo jako dobrý, aby dělal. Takže to ladíme.

Minulý týden byl například na talentových zkouškách do ZUŠky. Že chceme, aby naše děti do ZUŠky chodily a uměly aspoň základy na nějaký nástroj, bylo pro nás s Pracovitým úplně jasný. Já chodila totiž devět let na housle a Pracovitej prostřídal několik dechových nástrojů. A oba na roky v hudebce vzpomínáme velmi rádi. I Kecal se od začátku tvářil hodně nadšeně, jen jeho volba nástroje nás trošku překvapila. Vybral si totiž bicí (ve skutečnosti k mé velké radosti, protože na bicí jsem se kdysi taky učila a strašně mě to bavilo, ale Kecal o tomhle mém životním období neměl ani tušení). Talentové zkoušky Kecal zvládl, na bicí ho paní učitelka schválila, a dokonce mu nabídla i sborový zpěv, protože se jí moc líbil jeho hlas. Kecal samozřejmě hned nadšeně souhlasil a já taky, protože jsem prostě byla pyšná na to, že hezky zpívá. Jenže pak mi to došlo. Pokud by chodil i na sbor, tak to je nástroj + nauka + sbor, tři “kroužky” z týdne jen v ZUŠce.

Vlastně čtyři, pokud dopadnou druhé talentovky příští týden. Kecal je s přehledem naše nejkreativnější dítě, pořád něco vyrábí, maluje, kreslí komiksy a knihy, a tak jsme ho přihlásili i na výtvarný obor, s čímž nadšeně souhlasil (jakoby, on fakt chce chodit na všechno). Přidejte si k tomu, že je už přihlášený do skauta, chtěli bychom, aby chodil na náboženství, on chce ještě rozhodně lezení a keramiku. Ještěže aspoň ta robotika je až od třetí třídy! Protože tu chtěl Kecal nejvíc ze všeho. No, jak to všechno nacpeme do jednoho týdne, to teda opravdu nevím. Říkam si, že jediným štěstím je, že v naší alternativní škole nebude mít úkoly.

Kecal se postupně už od podzimu učí písmenka, nijak výrazně ho v tom nepodporuju, tak mě sem tam zaskočí, když ve městě přečte ceduli nebo napíše nějakou větu, tak jak ji slyší. Písmenka na moment dokonce zastínila zájem o čísla, ale ne na dlouho. V matematice se dostal k násobilce, pochopil její princip, a rád si ji počítá na věcech kolem sebe (třeba na počtu bodového osvětlení, počítá kolik řad po kolika, kolik to je celkem, odečítá jednotlivé řady a tvoří si z toho příklady, ze kterých mě pak zkouší a tím ověřuje svoje výsledky). Po zjištění, že robotika je až od třetí třídy, u nás proběhla otázka: “Mami, a co ta matika, tu budu mít kdy? Od jaké třídy?” ptal se nešťastně. Po ujištění, že jí bude mít hned od první, si oddechl a ještě se pro jistotu doptal: “A bude jí hodně, že jo?”

Velkým tématem je teď u nás tablet. Pořídili jsme ho v zimě a dali klukům každému denní limit půl hodiny, kdy si na tabletu můžou dělat co chtějí. Stáhli jsme jim nějaké aplikace a hry, které nám přišly dobré. Obzvlášť Kecal je z tabletu úplně hotový a tak teď často řešíme “já nechci na výlet, to pak nestihnu svoji půlhodinu na tabletu”. Snažíme se s nm o tom mluvit a naučit ho, aby uměl svůj volný čas rozdělovat nějak smyspluplně a nedal ho všechen jen hrám.

Na logopedii se Kecal naučil říkat “L” a dokonce ho už i používá v běžné mluvě! Teď ještě to R a Ř.

Tygr

Pět let a měsíc.

S Tygrem jsme v poslední době řešili hlavně zdravotní problémy. Týkaly se dvou věcí. Jednak jeho močového měchýře a pak taky potravinových alergií. Jak si možná pamatujete z dřívějších článků, Tygr už několikrát vypadal, že bude na noc bez plíny. Mezi třetíma a čtvrtýma narozeninama jsme to řešeili fakt hodně, pak jsem tomu dala čas, pak jsme to opět řešili. Už dvakrát se stalo, že byl týden v noci bez pleny, ale pokaždé se pak začal hodně často počůrávat a nakonec jsme mu plenu dali. Prostě jsme dál čekali. V listopadu se ale začalo dít něco divného. Tygr začal strašně často čůrat. Běhal na záchod dvacetkrát až třicetkrát za den. Pro představu, během hodinového sledování pohádky běžel třeba čtyřikrát. Absolvovali jsme proto vyšetření moči u pediatričky, poté ultrazvuk břicha, vše bylo v pořádku. Nakonec jsme skončili na nefrologii, kde jsme dostali za domácí úkol zapisovat četnost močení i množství moči. Když jsme donesli výsledky k panu doktorovi, konečně nám někdo uvěřil, že to není jen náš pocit, že často běhá na záchod. Tygr proto dostal prášky, které by měly zvětšit kapacitu jeho močáku, brát je má půl roku, zlepšení vidíme zatím mírné. V září jdeme na kontrolu a budeme opět vyhodnocovat zápisy močení (dělají se vždy naštěstí jen dva dny, tak se to dá zvládnout).

Celý školní rok se nám celkem často stávalo, že jsme museli Tygra odvážet ze školky předčasně domů, protože měl průjmy a takové dítě ve školce zůstat nemůže. Po čase bylo jasné, že to má asi z nějakého jídla, protože mu nikdy nic infekčního nebylo. Jenže jsme nemohli vypozorovat, v čem je problém, nebylo tam jasné pojítko mezi jídlem a následným průjmem. Kromě toho měl pořád fakt hodně suchou pokožku, kterou si škrábal, sem tam do krve. Obávala jsem se histaminové intolerance, kterou by mohl zdědit po mně nebo nějaké neodhalené potravinové alergie. Domluvili jsme z toho důvodu podrobnější rozbory krve na alergologii, včetně testu na HIT. Ten se naštěstí nepotvrdil, ale ukázalo se, že má Tygr alergii na bílkovinu kravského mléka a vajíčka. Už je to dva týdny, co to víme. Úplně jsme tyto dvě potraviny vyřadili a čekáme. Zatím vidíme jasné zlepšení na kůži, průjem od té doby taky neměl, ale ten nebyl tak častý, takže uvidíme.

Kolikrát jsem psala o tom, že se snad Tygr konečně odplenkoval v noci, tolikrát jsem psala určitě i o tom, že konečně začal jezdit na kole. Jenže on to má Tygr složité. Chvilku je z jízdy na kole nadšený, pak jednou spadne, naštve se na kolo a celý svět, hodí s nim na zem a dalších několik měsíců ho ke kolu nepřesvědčíme. Takže když někdy na podzim konečně vypadal, že se rozjezdí a pak přišla zima, bála jsem se, co bude na jaře. A víte co? Jezdí! Jako drak. Už byl na několika výletech s babičkou a Kecalem a ujel nějaké kilometry. Máme z toho radost a jsme na něj pyšní.

Tygr se hrozně těší, až bude chodit do lesní školky s Brambůrkou. Byli jsme s ní jedno dopoledne ve školce na zkoušku a Tygr byl naprosto nadšený z toho, že jí mohl ukazovat, co a jak se ve školce dělá, co kde je a tak. Ne že by to tam B neznala, chodíme tam několikrát týdně vyzvedávat kluky a ona si tam běžně hraje, ale stejně to pro Tygra byly důležité chvíle. Poprvé se mohl cítit jako velký brácha. Myslím, že mu to velmi prospěje.

Brambůrka

Dva roky a deset měsíců.

Jako se Kecal chystá do školy, i B se chystá na životní změnu. Od září nastoupí do školky a já jsem zvědavá, jak to bude probíhat. B se do školky těší, mluví o ní často, hraje si na ni, ale podle mě jí ještě úplně nedochází, že tam nebudu s ní jak to bylo doteď. A že její milovaná hlídačka už s ní nebude trávit dopoledne, když bude ve školce. To jsou dvě výrazné změny. Brambůrka je totiž hodně mazlivá a tak i když je celé dopoledne s hlídačkou a já jsem psala diplomku nebo se teď učím na zkoušku, v jiné místnosti, má potřebu se několikrát během dopoledne přijít pomazlit. Na druhou stranu, zvládla před dvěma týdny víkend u babičky s klukama (u mojí mámy, tedy babičky, co nebydlí hned vedle a vídáme se proto míň než s druhou babičkou) a i teď je beze mně na dva dny a kousek a zvládá to dobře. Věřím, že jí pomůže i to, že do lesní školky se mnou jezdí od miminka, vozíme kluky tam a pak je zas vyzvedáváme, tím pádem už zná to, že tam jsou nějakou dobu sami a já se pro ně odpoledne vracím.

B poslední dobou hodně pohltily takové ty klasické napodobovací hry. Hraje si na paní doktorku a ošetřuje zvířátka, hraje si na kuchařku a vaří plyšáčkům a panenkám, prodává zmrzlinu, vaří mi kafíčka, ale taky si hraje s klukama často na superhrdiny. A má pokaždé jasno v tom, co zrovna je, jen já se v tom trošku ztrácím: “nejsem Brambůrka, jsem paní doktorka” “nejsem paní doktorka, jsem princezna” “nejsem princezna, jsem Brambůrka superhrdina”.

Na konci zimy jsme přestěhovali Brambůrku na odpolední spaní z kočárku do pokoje. Protože v kočárku spala dlouho a nebyla k probuzení, byla schopná tam spát i tři hodiny, jenže pak večer usínala hrozně pozdě a hlavně, vstávala v pět. V pokoji oproti tomu spala maximálně hodinu. Navíc jsme museli řešit jedno oblíkání denně navíc, což obzvlášť v zimě a s její neochotou se oblíkat, byla chuťovka. Proto jsme se s ní domluvili, že už kočárek pošleme dál, nějakému menšímu dítěti, a že ona už bude spát v posteli. Prošlo to a od té doby spí doma.

Rozinka

Půl roku 🙂

Naše fenka, Rozinka, je naprosto úžasná a milujeme ji všichni. Sem tam teda nastane nějaká hádka mezi mnou a Pracovitým kvůli věcem se psem souvisejícím, ale snažíme se oba, a je to výrazně lepší než na začátku (ve všem). Rozka už se umí venčit venku, základní povely, absolvovaly jsme cvičák a užívaly jsme si každou lekci. Teď řeším, co dál. Láká mě dog dancing, láká mě i výcvik na pasení ovcí. Až dodělám poslední zkoušku, určitě něco z toho vyberu a budeme ve výcviku pokračovat, sama vidím, že R byla ještě spokojenější, když byl cvičák.

Doma si to sedlo. Pracovitej s Rozinou běhá a má radost, že už mu stačí. A že ho ponoukám k tomu, aby běhal často, protože pak je spokojený Pracovitej i pes. Děti Rozku milují. Brambůrka ji sice sem tam zlobí, ale snažím se jí naučit, co je jako hraní v pořádku a co už ne.

Pracovitej

Kromě toho, že přináším pravidelné zpravodajství o pivě, mám i jednu další novinku. Takže, pro pivaře a fanoušky našeho pivovaru. Pracovitej vystěhoval kus dílny a udělal si tam “varnu” (na pivo, jo? aby nedošlo k nějakým nepříjemným omylům!). Protože dostal k Vánocům 62l hrnec a prostě potřeboval zvětšit prostory na vaření. Kromě toho musel vyřešit i chlazení tak velkého množství piva během fáze výroby, která se nazývá cold crash, takže koupil větší ledničku než měl dřív. A tu nastěhoval do našeho pokoje pro hosty. Takže pomalu a jistě se pivovar roztahuje po domě a čekám, kdy nás vystěhuje z ložnice 😀 . Momentálně Pracovitej vaří na mé přání kyseláče a od zimy udělal piv několik. Všechny jsou podle mě vynikající.

Další novinkou je, že se rozhodl zapojit do komunální politiky. Teda takhle, kdo ho zná osobně, už možná ví, že je už nějakou dobu členem osadního výboru v naší vesnici, ale tentokrát jde ještě o něco jiného. Jsem na něho pyšná a těším se na další vývoj v tomhle směru.

Vanda

Na závěr já. Ukázala jsem se vám v live streamu a měla jsem z toho, jak to dopadlo, radost. Další článek byl o plánované sterilizaci. A hádejte, kde jsem si našla čas na takhle dlouhý článek? Ano, na klinice, kde čekám na zítřejší operaci! Za ty dva týdny, co jsem o tom psala, se strhla na toto téma trošku bouře, netušila jsem, kolik lidí se k tomuhle tématu bude vyjadřovat. Tak abych zas rozvířila vody, těšte se brzy na pokračování o tomto tématu.

Psychicky jsem na tom celkem dobře, stále beru antidepresiva a zvažuju, jestli si je troufnu vysadit dřív než po státnicích. Měla jsem to v plánu po nich, ale tím, že jsem si je posunula, znamenalo by to další půl rok braní prášků. Promýšlím proto, co dál. Plánuju to probrat na příští terapii.

Co se mi naopak zhoršilo, je spaní. Začalo se mi stávat, že se v noci probudím a nemůžu spát nebo naopak nemůžu usnout. Je to strašně nepříjemné, zkouším různé techniky, a doufám, že po poslední zkoušce bude líp.

Je mi teď strašně dobře s dětma. Nevím, co se děje, ale je to úžasný. Je mi s nima dokonce tak dobře, že jsem si s nima vyrazila do ZOO. Sama bez Pracovitého. Bylo to sice náročné, viděli jsme jen malou část ZOO, ale nejvíc náročné věci na tom výletu překvapivě nesouvisely s tím, že jsem tam měla své tři děti a byla na ně sama, ale vlastně spíš to, že jsme jeli s naší vesnickou školkou autobusem, protože nám nabídli zbylá volná místa. Takže cesta autobusem dvě hodiny tam i zpět, omezený čas v ZOO, protože bylo potřeba se vrátit v čase, kdy školka končí, pauzy ve chvíli, kdy moje děti spaly a naopak ne ve chvíli, kdy jsem já potřebovala čůrat apod. Prostě hromadný zájezd 🙂 Ale ten samotný čas v ZOO, kdy jsme se oddělili a sami si chodili a rozhodovali, kam půjdeme a co uvidíme, to byla opravdu nádhera. Mám úžasné děti a i když mi někdy nestačily ruce (třeba když jsem zrovna objednávala tříšť pro děti a kafe pro sebe, B zahlásila, že potřebuje okamžitě čůrat a já musela nechat Kecala a Tygra stát u okýnka ve frontě s tisícovkou v ruce, aby to vyřídili, a běžet s B na travičku) a Kecalovo neustále stěžování bylo náročné, celkově jsem si to s nima užila. Brambůrka a Tygr byli totiž naprosto nádherně nadšení úplně ze všeho, co jsme viděli, nebo co jsem jim koupila na jídlo nebo pití. Kecal nakonec uznal, že to bylo fajn. A já měla zas pocit, že si můžu s dětma troufnout na další nové zážitky. I sama.

Jinak co já a škola? Státnice jsem si nakonec posunula na leden, diplomku jsem odevzdala den před původním termínem. Díky posunu státnic se mi ale opravdový termín posunul až na leden. To, že jsem i tak celý duben psala, abych diplomku odevzdala na původní termín, a nemusela ji pak už řešit, je věc, na kterou jsem neskutečně pyšná. Květen pak byl ve znamení odpočinku po odevzdání, pak učení psychologie na zkoušku z ní. A teď už se týden učím na zkoušku z politické filozofie, která mě čeká v půlce června. Držte palce, bude to náročné.

Na fotce jsou děti cestou do lesní školky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *