• Příběh jednoho odpoledne plného svobodné hry

    “Mami, já mám nápad! My ten domeček natřeme barvou!” zvolal Kecal, zatímco já jedla nektarinku a sledovala, jak zatlouká hřebíky do velkého prkna, aby na dětském domečku vytvořil další pevnou stěnu. “To je super nápad!” vykřikla jsem a vůbec jsem to nemyslela ironicky. Přišlo mi to jako skvělá věc, kterou vymyslel. Hned jsem běžela pro barvy a štětce, aby mohl svůj záměr uskutečnit. Někdy v zimě jsem si řekla, že přestanu číst všemožné knihy o výchově. Že už mám načteno dost a je čas věnovat se beletrii a knížkám s duchovní tematikou. Vydrželo mi to několik týdnů. A pak dorazila v březnu na návštěvu kamarádka a přivezla mi knihu. “Koukni…

  • Pravidelné zpravodajství od nás

    Kdo mě čtete už nějakou dobu, možná víte, že jednou měsíčně píšu článek o tom, co je u nás doma nového. Obvykle ho zveřejňuju ke konci měsíce, tentokrát mám týden zpoždění. Minulý měsíc byl totiž jeden z nejnáročnějších měsíců mého dosavadního života. Moji hlavu a můj celý život ovládla deprese. Vidět je to i na mém blogu. Posledních pět (!!!) článků bylo jen a jen o depresi. Nedivila bych se, kdyby to někoho odradilo od čtení. Ono i “jen” čtení o takovém tématu, může být pro někoho moc těžké. Dnes slibuju lehčí čtení. Můžu si to dovolit, protože poslední tři dny je mi zase trošku líp! Brambůrka Za měsíc dva…

  • A tak nám končí karanténa

    “Behet ven! Behet ven!” křičí Brambůrka jen přijdeme do kuchyně. “To jako fakt? Ty chceš běžet ven? Vždyť tam padá déšť se sněhem! A ještě jsme ani nesnídaly. To teda fakt ne.” odpovídám. Je sedm ráno, sotva jsem otevřela oči, jsme obě v pyžamu a venku to na jaro zatím teda nevypadá ani trošku. Teploměr jako bonus hlásí krásné tři stupně. Brrr, ani psa by nevyhnal. Přesto chce B okamžitě vyběhnout ven. Vždycky jsem si myslela, že to, jak moc rády děti tráví čas venku je hlavně o zvyku. Kluci to mají jak kdy. Obvykle chtějí být venku když je hezky a nemusí oblíkat spoustu vrstev. A taky když nemají…

  • Jak přežíváme karanténu

    “Mně je to fakt líto, ale tam nemůžeme jít,” říkala jsem dneska Brambůrce, když nechtěla pochopit, že na hřište kvůli karanténě nemůžeme a zarytě odcházela tím směrem. Musela jsem jí nakonec vzít do náruče a odnést pryč. Nelíbilo se jí to ani trošku, ale naštěstí mezi vzteky uslyšela můj návrh na pohoupání v houpačce u nás na zahradě. Uklidnila se a nakonec celkem dobrovolně běžela sama tím správným směrem. Jo, karanténa s malýma dětma, které nerozumí jejím důvodům, to je balada! Ale nestěžuju si, pořád je to ta nejhorší věc, co nás trápí, což je vlastně dost dobrý. A jak se jinak máme? Co je nového? Brambůrka Rok a devět…

  • O trpělivosti a síle mlčení

    “Mám teda ten chleba namazat máslem?” ptám se už trošku unaveně. Dorozumět se s Brambůrkou o tom, co by zrovna chtěla, je někdy náročné. “Jo” ozve se a já si oddechnu. “Dobře.” řeknu a začnu chleba mazat. V tu chvíli se ale něco stane. Asi jsme se špatně pochopily nebo si to B rozmyslela. Najednou se rozbrečí a aby dodala důraz tomu, jak moc je naštvaná, sleze opatrně z židličky a pak sebou plácne na zem vedle mých nohou. Spustí řev jako lvice. Sedím a v duchu počítám. 1, 2, 3…10. Ne, ještě nejsem klidná. Tak ještě: 11, 12, 13…20. Ok, tohle by šlo. “Ty se takhle hrozně zlobíš? Chtěla…

  • Jak žijeme v lockdownu

    Když dnes odpoledne venku padal déšť se sněhem, všude bylo bahno a já začala psát tenhle článek, přišlo mi, že větší depku za oknem jsem dlouho neviděla. Protože samozřejmě toužebně očekávám jaro. Navzdory počasí jsem se ale cítila poměrně dobře. Vyrovnaně, spokojeně, šťastně. I proto jsem se rozhodla napsat vám článek o tom, jak se máme a co je u nás doma nového. Máma Já vím, že jsem vám slíbila článek o tom, jak pokračujeme s Nevýchovou. Jenže když jsem ho začala psát, došlo mi, že to má ještě čas. Nejsme ještě ani na konci kurzu, natož abychom to měli nějak usazené a zhodnocené po jeho absolvování. Měli jsme teď…

  • O trápení malého batolete

    Znáte takové ty pekelné dny, kdy máte pocit, že už ani nemůže být hůř? A pak ještě je? Dnešní den jsem měla přesně takový. Brambůrce pořád ještě nevylezly ty proklatý špičáky, který už ji trápí přes tři měsíce. Vždycky na čas utichnou a my si myslíme, že už jsou proříznutý, aby se o pár dní později ukázalo, že to jsme teda byli pěkně naivní. Ona Brambůrka má s těma zubama fakt velké trápení. Jako naše děti jsou na to obecně specialisti. Období špičáků a stoliček u Kecala nebo Tygra mám stále v živé paměti. Když lezly Kecalovi, byla jsem přesvědčená, že je autista, protože když si už po dvacáté za…

  • Jaro, kde jsi?

    Únor je teprv v půlce a já už nedočkavě vyhlížím, kdy přijde jaro. Mám to tak každý rok. Zima by mi stačila měsíc a pak by mohla klidně zase na rok zmizet. Nebo třeba na dva. A co nového u nás doma? Brambůrka B se naučila v posledních týdnech samá důležitá slova. Kromě “ne” i “moja”, takže už je batole s názorem, co si nenechá nic líbit. Má pocit, že všechno zajímavý na světě je “moja” a že by se tomu měli lidi přizpůsobit. Přesto se nám ale daří se s ní celkem dobře domluvit. Jednak je Brambůrka oproti klukům hodně komunikativní a umí už minimálně padesát slov, ale kromě…

  • O dotyku svobody

    Před nějakou dobou jsem tady zmínila, že jsme kluky odhlásili z naší vesnické školky. Moc jsem to tehdy nechtěla rozebírat, ale dnes se cítím na to, napsat o tématu něco víc. Proč jsme se tak rozhodli? Proč už chodí jen do lesní školky dvakrát týdně? A zvažujeme, že by do lesní chodili častěji? V létě jsme kluky přihlásili na příměstký tábor do lesní školky nedaleko. Každý den, když jsme pro ně přijeli, nechtěli domů, byli celí špinaví, ale absolutně šťastní. Tehdy ve mně začalo něco hlodat. Ach jo, to je taková škoda, že tam nemůžou chodit pořád. Nemůžou? A proč vlastně? Jako jasně, je to drahé. A to dojíždění taky,…

  • Naše rodina na konci ledna

    Poslední dobou se toho u nás děje fakt hodně. Já hodně přemýšlím o svých prioritách a čekají nás nějaké změny. Máma Dnes začnu mnou. Diagnóza histaminové intolerance mi převrátila život naruby a já se snažím smířit s velmi omezeným jídelníčkem. Kontaktovala jsem nutriční terapeutku z Prahy, která se diagnózou HIT zabývá, a moc doufám, že mi pomůže se zorientovat v množství informací, které lze na internetu najít, nastavíme společně nejen eliminační část diety, ale pak i zařazování potravin, tak, abych skutečně poznala, co mi vadí a co ne. I u minulé diety jsem totiž trošku narazila na to, že nemám problém dočasně zvládnou eliminační fázi, ale neumím pak začít nějak…