• Před branami dalšího lockdownu

    Dnešek byl zvláštní. Vyrazili jste někam na výlet? Za hranice své obce, kam už se zítra (a kdoví, jak dlouho) nepodíváte? My jsme byli na výletě včera a tak jsme dnes trávili čas na naší zahradě a na hodinku jsme si odskočili na dětské hřiště. Upřímně doufám, že nám ho tady na vesnici nezamknou, protože jsme tam obvykle sami, ale být bez něj během prvního lockdownu, asi bych si hodila mašli. Když jsme byli na hřišti a svítilo sluníčko, vlívala se mi do těla naděje. Naděje, že to nějak zvládneme. Že brzy už určitě bude líp. Loni na jaře to celkem šlo. S prodlužujícími se dny, přibývajícím sluncem a naopak…

  • A slunce pomalu zapadá…

    Letošní prázdniny měl Pracovitej hodně plné a tak když jsme v srpnu diskutovali o tom, jak si vynahradit to, že s námi moc není, rozhodli jsme se naplánovat na říjen ještě jednu týdenní dovolenou. Dnes odpoledne jsme se z ní vrátili a musím říct, že podzimní dovolená má obrovské kouzlo. Asi to zopakujeme i příští rok. První část týdne jsme se uchýlili do chatičky v Brumově-Bylnici. Byla skoro v lese, kolem nikde nikdo a my si čtyři dny užívali jen v úzkém kruhu naší rodiny. Bylo mi tam moc dobře i když venku byla už celkem zima, všude bahno a já každý večer prala v malém lavoru alespoň jednu ze…

  • Jarní zpravodajství

    Nemůžu uvěřit, že už je květen. Letošní jaro nějak spěchá a už bude rychle pryč. Co se děje mezitím u nás? MámaJá jsem začala před měsícem chodit na psychoterapii. Už vím, že to co mě trápí, nejsou úzkosti, ale panické ataky (ne že by mi přesné názvosloví k něčemu bylo). Terapie je zatím, ehm, jak to říct. Asi jako strhnout strup a hnípat se v ráně (omlouvám se za lehce nechutné přirovnání). Zatím to prostě hodně bolí. Po včerejším čtvrtém setkání jsem celou cestu domů brečela a bouchala rukama do volantu. Emoce holt chtěly ven. Kromě toho se mi zvyšuje četnost těch atak (skloňuju to dobře?🤔). Minulý týden jsem ji…

  • Co dělám pro své tělo

    V lednu jsem v jednom příspěvku mimo jiné zmínila, že jsem začala s metodou Wim Hofa. Později jsem psala o tom, že vynechávám cukr, alkohol a kávu. Pamatujete? Zajímá vás, jak pokračuju a jak se to celé vyvinulo? Dnes vám o tom něco napíšu a čeká vás tedy příspěvek zcela o mně a výjimečně vůbec o dětech. A k tomu fotka nahatého Pracovitého 🤭 (publikuju s jeho svolením samozřejmě!) WIM HOF ❄️S dýcháním a otužováním podle Wim Hofa jsem začínala v lednu. Ta metoda je teď děsně trendy a skákala na mě odevšad, tak jsem neodolala a taky to zkusila. Hlavní motivací pro mě bylo zlepšení imunity, kterou mám od…

  • Každá si zvykla!

    Možná si na základě mých posledních příspěvků myslíte, že jsem se už s aktuální situací vyrovnala a pandemii koronaviru neřeším, když jsem začala psát o jiných věcech. Není to tak, samozřejmě. Pořád se opravdu hodně bojím a sem tam mám úzkostné stavy, které se snažím rozdýchávat. Ale často si taky vzpomenu na moji oblíbenou hlášku z jedné české pohádky: “Každá si zvykla!” Protože mám zároveň pocit, že začínám chápat, jak lidé mohli prožít své životy během morových epidemií, válek, v totalitách. Jak mohli i tak rodit, zamilovávat se, budovat domovy. Člověk je hodně přizpůsobivý tvor a opravdu si zvykne na cokoli a snaží se svůj život žít navzdory tomu všemu.…

  • Co dělám, abych přežila karanténu

    Kolem mě jsou samí úžasní lidé. Šijou roušky, rozvážejí nákupy seniorům, různě jinak dobrovolničí. A já si připadám, že bych taky měla něco dělat. Ne jen sedět doma na zadku. Jenže jsem realista, se třema přívěskama na krku bych měla mít nižší ambice, řekla jsem si včera. A tak jsem začala jen zuřivě uklízet a cvičit. Byla jsem nadšená, jak krásně mi to jde, vytiskla jsem si týdenní plán úklidu, naplánovala si i cvičení, ale hned ten večer jsem dostala ťafku přes pusu. B má už pár dnů rýmu a včera se začala dusit a štěkavě kašlat. Jo, už má zase laryngitidu, potřetí během tří měsíců. To jsem opravdu s…

  • Volný čas a karanténa?

    Strašně moc už bych chtěla psát o něčem jiném, témata by i byla, jenže… Nezlobte se na mě, ale já vždycky píšu o tom, co mi hýbe s životem a protože je pro mě psaní forma terapie, neumím si rozkázat, že dnes budu psát o tomhle a tomhle, protože by to lidi mohlo zajímat. Píše mi to tak nějak samo, někdy se zadaří článek s pointou a hlavní velkou myšlenkou, někdy jsou to jen takové moje žblepty, někdy se tady potřebuju prostě svěřit, vypovídat z něčeho, co mě trápí. Málokdy vím, jak příspěvek skončí, když ho začnu psát🤷‍♀️. Tak to prostě mám. A tak i když jsem dnes vstala s…

  • Jak se pro mě výpravy do města staly velkým stresem

    Dnes odpoledne jsem se vypravila do města, po šesti dnech, během kterých se toho změnilo tolik. Když jsem vyjížděla, měla jsem celkem dobrou náladu, ale hned na kraji vesnice jsem potkala sanitku. Sanitku s řidičem v tom speciálním bílém obleku. Okamžitě jsem si vzpomněla na seriál Černobyl a otřásla jsem se strachem. Chystala jsem se celou cestu psychicky na to, že budu jedinej exot v roušce, ale víte co? Naše malé městečko mě příjemně překvapilo. Hned na prvním místě, kde jsem byla, v místě, kde se vyzvedávají online objednávky jídla, měli roušky nebo respirátory všichni. Dokonce u výdeje objednávek bylo jasně napsáno, že pokud nemá člověk zakrytá ústa a nos,…

  • Život v karanténě

    Tenhle obrázek včera nakreslili kluci spolu. Dům (jo, je to dům 🙂) nakreslil Tygr, pak do něj nakreslil sebe a Kecala. Kecal se pak rozhodl, že mu pomůže a aby v tom domě nebyli sami, nakreslili tam Brambůrku (její ztvárnění na zemi mě fakt pobavilo), mámu a nakonec i tátu. “Táta je nahoře v patře a mračí se, protože něco montoval a Tygr mu odnesl nějaké šroubíčky.” komentoval to Kecal. No a tak nějak si tady v té karanténě žijeme. Všichni na hromadě. V týdnu teda Pracovitej normálně pracuje z vedlejšího domu společně s babičkou v rodinné firmě. Ale jinak jsme teď intenzivně spolu, nikdo nikam nejezdí, jen kluci na…

  • O kultuře v době koronavirové

    Ne všechna kultura skončila! Třeba takové improvizované dětské představení pro rodiče, to je žánr, který v domácí karanténě jen vzkvétá. Kluci si jedno takové představení pro nás připravili. Bylo nabité od začátku do konce, i když značně monotematicky. Bojem rytířů a ninjů.Tréninkem na boj rytířů a ninjů.Bojem rytířů a ninjů proti zlé princezně. K tomu všemu si Tygr s Kecalem vybrali hudbu (kvalitní Kašpárek v rohlíku) a hráli ve dvou místnostech a s originálními kulisami. No a hlavně. Dopadlo to dobře. Zlou princeznu zabili, boj natrénovali a my jsme měli kulturní zážitek.