• 15 minut denně

    Na včerejší terapii jsem načala téma, které jednou za čas řeším. Bavily jsme se s psycholožkou o tom, jak mám neustále pocit, že se málo věnuju dětem. Nebo spíš jak se nestíhám věnovat každému z nich individuálně tak, jak bych si představovala. Chvilku mě poslouchala a pak mi vyprávěla o přednášce vývojové psychologie Dany Krejčířové, na které před nějakou dobou byla. Po přednášce padla otázka na to, kolik je tak zhruba potřeba dětem věnovat denně času, aby se dobře vyvíjely, aby nebyly deprivované. Paní doktorka Krejčířová se prý zamyslela a řekla: “Denně? Tak patnáct minut stačí. Ale těch patnáct minut musí být opravdu soustředěné pozornosti rodiče, ne že u toho…

  • Jak to dávám?

    Včera mě pobavila moje kamarádka, když mi napsala: “Stejně nechápu, jak to všechno dáváš.” Tím “to” myslela předpokládám tři děti. Nebo možná karanténu s nima nebo Brambůrčiny rostoucí zuby. Nebo všechno do kupy. Každopádně vám prozradím tajemství. NEDÁVÁM TO 🤷‍♀️ Minimálně mi nepřijde, že bych cokoli dávala. Možná tak prádlo do pračky dávám často. Nebo sem tam vyhrožuju dáváním na zadek, když jsem zoufalá. A vlastně si jednou denně dám pár minut klidu, když se zamknu na záchodě s mobilem. Jo a kafe. To si taky dávám celkem často. Ale jinak mi přijde, že se hlavně vezu. Jako když nastoupíte na loď, protože plavba na moři je přece strašně super.…

  • Haranténa

    Tak co? Jak zvládáte haranténu? (To není překlep, ale moje nové oblíbené slovo! Haranténa = karanténa s dětma, kdyby vám to náhodou nedošlo😁) U nás je střídavě oblačno. Brambůrka, která už bude mít za pár dnů devět měsíců, má zase nějaké horší období. Zuby? Asi. Nebo taky cokoli dalšího. Už jsem unavená z hledání příčin a stejně mi to v ničem nepomáhá, takže to neřeším. Řekněme, že to jsou třeba ty zuby. Včera hystericky řvala 95 % času mimo nosítko nebo spaní. Takže jsem většinu dne nosila, abych se z toho nezbláznila. Dnes v noci navíc blbě spala. Jinak její vývoj jde zuřivě dopředu. Sedí, klečí, péruje na čtyřech, plazí…

  • Blíží se Velikonoce

    Letošní Velikonoce budou hodně jiné. Nejen pro nás křesťany, kteří nebudeme moct na nejdůležitější svátek v roce vůbec do kostela, ale i pro všechny ostatní, co milují jako já i ty pondělní zvyky ve formě pomlázky. Celá tahle situace má ale nějaké plusy. Například jsme se kvůli tomu, že už několik týdnů není možné jít v neděli do kostela, konečně odhodlali k nějakému pravidelnému povídání s klukama o Bohu, víře a křesťanství. Kromě povídání děláme i nějakou kreativní činnost. Třeba na květnou neděli kluci stavěli z lega (Kecal z malýho, Tygr z dupla) příjezd Ježíše do Jeruzaléma na oslíkovi (obšlehnuto ze stránky Víra dětem, díky za inspiraci:)). Kecala to hodně…

  • Pohodové pečení s dětmi

    Pohodové ráno od nás přejeme! Po snídani jsem si řekla, že upečeme konečně Kitovy kosmické kexy, na které jsme dostali recept a hlavně vykrajovátka, už před nějakou dobou. Strávit nějaký ten pohodový čas společně, znáte to. Probíhalo to následovně: 1. Protože necukrujeme, rozhodla jsem se s receptem improvizovat a dát do něj jen med.2. Kvůli změně receptu je samozřejmě těsto úplně nepoužitelné, takže se s nim morduju. U toho slyším asi tisíckrát: “Kdy už budeme moct vykrajovat?” Kluci jsou totiž samozřejmě od první chvíle, kdy jsem začala něco dělat, nastoupení vedle mě se zástěrkama a vykrajovátkama.3. Nakonec to teda nějak dám, vykrájím dvě placky, na kterých snad pár robotů vykrojí.4.…

  • Volný čas a karanténa?

    Strašně moc už bych chtěla psát o něčem jiném, témata by i byla, jenže… Nezlobte se na mě, ale já vždycky píšu o tom, co mi hýbe s životem a protože je pro mě psaní forma terapie, neumím si rozkázat, že dnes budu psát o tomhle a tomhle, protože by to lidi mohlo zajímat. Píše mi to tak nějak samo, někdy se zadaří článek s pointou a hlavní velkou myšlenkou, někdy jsou to jen takové moje žblepty, někdy se tady potřebuju prostě svěřit, vypovídat z něčeho, co mě trápí. Málokdy vím, jak příspěvek skončí, když ho začnu psát🤷‍♀️. Tak to prostě mám. A tak i když jsem dnes vstala s…

  • Jak se pro mě výpravy do města staly velkým stresem

    Dnes odpoledne jsem se vypravila do města, po šesti dnech, během kterých se toho změnilo tolik. Když jsem vyjížděla, měla jsem celkem dobrou náladu, ale hned na kraji vesnice jsem potkala sanitku. Sanitku s řidičem v tom speciálním bílém obleku. Okamžitě jsem si vzpomněla na seriál Černobyl a otřásla jsem se strachem. Chystala jsem se celou cestu psychicky na to, že budu jedinej exot v roušce, ale víte co? Naše malé městečko mě příjemně překvapilo. Hned na prvním místě, kde jsem byla, v místě, kde se vyzvedávají online objednávky jídla, měli roušky nebo respirátory všichni. Dokonce u výdeje objednávek bylo jasně napsáno, že pokud nemá člověk zakrytá ústa a nos,…

  • Kdyby se konala soutěž o nejzbytečnější hračku, co by podle vás vyhrálo?

    Já mám jasného favorita. Jsou to plastové vysavače pro děti, které dělají hluk. Opravdu téhle hračce nerozumím. U nás totiž frčí normální vysavač. Kluci s nim vysávali, sotva začali chodit. Jasně, první to nebylo nic moc, ale teď? Zhruba jednou týdně přijde Kecal s tím, že chce něco vysávat. Vytáhneme vysavač, já mu řeknu, které místnosti má vysát, a jeho to zabaví i na půl hodiny. Nejlepší je, že reálně vysaje 🥳. Můžete mi říct, proč bych mu měla kupovat plastový jakože vysavač? 🤷‍♀️ Co vy, máte nějaký tip do soutěže?

  • Pořádek a děti

    Říká se, že uklízet domácnost, kde jsou děti, je jako si čistit zuby a u toho jíst sušenku. Nic přesnějšího jsem dlouho neslyšela😄. Včera jsem se vrhnula na umytí záchodů a umyvadel. Umyla jsem je ve spodní koupelně a přesunula se (i s Brambůrkou v šátku) do horního patra. Kluci seděli způsobně u stolu a kreslili fixama na textil. Vymalovávali si takové černobílé polštáře, které právě s těma fixama dostali. Já zatím v klidu uklízela nahoře a když jsem měla hotovo, přišla jsem dolů. Tygr měl pomalovaný celý obličej, břicho i ruce. Ach jo. Jen jsem napočítala do deseti a v klidu mu řekla, že to zas bude večer ve…

  • Když nakupuju

    A aby to tady nebylo pořád takové smutné, koukněte, jak jsme dneska s Brambůrkou nakupovaly🙈 Nakupování, to je boj, ale jsem dost ráda, že oba kluci chodí do školky a můžu nakupovat dopoledne, kdy v obchodě není moc lidí, a jen s jedním dítětem. Uf. Takhle poslední dobou nakupuju nejčastěji. Brambůrka totiž obvykle usne v autě po cestě do města, tak jen přeložím sedačku do vozíku a nakupuju. Zkoušela jsem párkrát takový ten speciální vozík na autosedačku. Používáte ho? Já jsem totiž asi nějaká opožděná, ale nedařilo se mi s nim jezdit tak, abych nevrážela do lidí nebo stojanů s potravinama, protože přes tu autosedačku nahoře prostě nevidím. Když se…