• O smutku z končícího léta

    Jdu pomalu, dnes bez bot. Našlapuju na trávu a vlastně jsem ráda, že jsme ji po návratu z dovolené ještě neposekali. Je měkoučká a je ohromně příjemné v ní chodit naboso. Najednou ale šlápnu na něco kulatého a tvrdého. “A jé, ořech. Už? Ach jo,” napadne mě a vzbudí to ve mně nečekaně velký smutek. Vždycky jsem říkala, že podzim je moje nejoblíbenější roční období. Letos ale cítím s končícím létem nepříjemnou tíseň. Bojím se, co bude dál. I když se snažím covidové zpravodajství nečíst, sem tam ke mně něco prosákne a zprávy z USA o delta variantě mě popravdě vyděsily. Když si představím, jak to bylo loni, to nekonečně…

  • Jak jsme si dovolenkovali v Chorvatsku II.

    Když dnes ráno zazvonil v sedm hodin budík, byla jsem jak praštěná palicí. Ach ta rána po dovolené. Budík jsme večer předtím nastavili kvůli Pracovitému, jenže on už v ložnici samozřejmě nebyl. Brambůrka si na dovolené zase navykla na spaní s rodiči a tak se v noci probudila, plakala, já ji utěšila, seděla vedle její postýlky a když jsem se od ní snažila potřetí vyplížit a ona opět zvedla hlavu a řekla: “maminto, hačí, neutíkej od mě,” šla jsem probudit Pracovitého, aby si s ní šel lehnout vedle. Protože já už měla chuť na ni začít křičet, že maminta teda rozhodně nechce dělat celou noc hačí a chce spát. Brambůrka…

  • Jak jsme si dovolenkovali v Chorvatsku I.

    Sedím na terase a koukám na moře. Dnes je to pátý den, co jsme na dovolené, a protože jsem si letos prosadila na Pracovitém dovolenou dlouhou celých deset dní, jsme právě v půlce. Jak se nám tady zatím líbilo? Co jsme zažili? A co se naopak totálně podělalo? Odjezd na dovolenou byl letos extrémně náročný. Po euforickém čtvrtku, kdy jsem ráno absolvovala pohovor, kde mi řekli, že se velmi brzy ozvou a já měla pocit, že tohle je ono a že to musí klapnout, přišel pátek, kdy jsem potřebovala balit na cestu a zároveň jsem byla opravdu hodně nervózní z toho, kdy a jestli se personalistka ozve. Neozýval se nikdo…

  • A slunce pomalu zapadá…

    Letošní prázdniny měl Pracovitej hodně plné a tak když jsme v srpnu diskutovali o tom, jak si vynahradit to, že s námi moc není, rozhodli jsme se naplánovat na říjen ještě jednu týdenní dovolenou. Dnes odpoledne jsme se z ní vrátili a musím říct, že podzimní dovolená má obrovské kouzlo. Asi to zopakujeme i příští rok. První část týdne jsme se uchýlili do chatičky v Brumově-Bylnici. Byla skoro v lese, kolem nikde nikdo a my si čtyři dny užívali jen v úzkém kruhu naší rodiny. Bylo mi tam moc dobře i když venku byla už celkem zima, všude bahno a já každý večer prala v malém lavoru alespoň jednu ze…

  • Jak jsme se vrátili z dovolené

    Tak pojďme si dát jednu historku ze života. O návratech z dovolené a cestování s dětma. Vzpomínám si, jak jsem před nějakou dobou nadšeně snila o době, kdy budou kluci tak velcí, že se jim bude dát mnohé vysvětlit. Například, že v tom autě prostě musí vydržet, abychom někam dojeli, a že řev jim nepomůže a cestu nikomu z nás nezpříjemní. Letos před cestou na dovolenou mi došlo, že ten čas je tady, oba už byli schopní leccos pochopit. Radovala jsem se. Konečně pohodová cesta! Ovšem jen do chvíle, než jsem zjistila, že doba “dokážou věci pochopit” se překrývá s dobou “budou v autě permanentně blít”. A tak jsme letos…