• Ti lidé kolem nás

    Nahlížím do šuplíku a objevuju dopis. Vytáhnu ho z obálky, jsem napjatá, co tam tentokrát bude. Čtu, i když dopis není můj. Text uvnitř mě zasáhne, je to rozchodový dopis. A jeho obsah je tolik podobný dopisu, který jsem kdysi dávno psala já. Nadechnu se a vydechnu, rozhlížím se kolem, a úplně živě obyvatele tohohle bytu vidím. Když pak nahlídnu za závěs a vidím jeho dětství, tu dětskou naivitu, naděje, plány, dotkne se mě tenhle příběh úplně bytostně. Ne, nečetla jsem cizí dopisy. Nebo vlastně ano, ale nebyly skutečné, byly součástí narativního prostoru s názvem Kolemjdoucí, kam jsme se v úterý odpoledne s Pracovitým vypravili. Přestože to máme do Prahy…