• Proč už nemám tělísko

    Pamatujete na článek o antikoncepci, který tady na blogu (tedy na facebookové stránce) rozpoutal celkem zajímavou debatu? Pokud jste ho nečetli a zajímá vás tohle téma, můžete si ho přečíst tady anebo tady. Na facebooku doporučuju nevynechat diskuzi. Od té doby se mnohé změnilo a tak dnes píšu pokračování. Naposled jsem skončila u toho, že po letech hledání a dvou neplánovaných těhotenstvích jsem si nechala dát nehormonální tělísko, teď už ho ale nemám. Co se stalo? Proč jsem si ho nechala vyndat? A jak se chráníme? Nejsem náhodou počtvrtý těhotná? (Na to teda odpovím rovnou, NEJSEM!) Tělísko jsem si nechala zavést hned po šestinedělí s Brambůrkou. Nechtěla jsem riskovat další…

  • Když do manželství vstoupí nemoc

    “To je dost, žes mě taky někam vyvez!” smála jsem se v sobotu na Pracovitého, když jsme jeli sami autem na výlet. Ano, tím “sami” myslím bez dětí. Zaparkovali jsme u lesa a vydali se na celodenní výlet do Toulovcových maštalí. O tomhle místě mi Pracovitej vypráví, co jsme spolu. Jenže jsme se tam za ty roky nikdy nedostali. Neušli jsme toho moc. Kde jsou ty časy, co se naše nachozené kilometry počítaly v desítkách! Šli jsme pomalu, povídali jsme si a já každou chvilku vykřikla: “Tady je to tak nádherný!” nebo “Vidíš ten krásnej mech? A ten potůček? A tu skálu?” Byla jsem nadšenější než malé dítě. Brzo se…

  • O hledání té nejlepší antikoncepce

    Když jsem napsala příspěvek o tom, jak se mám poslední dobou mizerně, objevil se pod mým příspěvkem vtipálek, který tvrdil, že za to může zanedbaný sex. Já jsem oponovala, že ten za to určitě nemůže, protože kdybych sex zanedbávala aspoň trošku, neměla bych tři děti během čtyř let. A celkem mě to inspirovalo k tomu, abych napsala článek, na téma, které mě poslední dobou pálí fakt hodně. Na téma antikoncepce. Přijde mi zábavné, jak se důležitost antikoncepce v životě mění. První je to zásadní, protože “proboha nebudu těhotná v sedmnácti, ale sex už chci!”, pak to časem přejde do fáze “hm, tak kdyby náhodou se něco stalo, tak to zas…

  • Dobrodružství jednoho večera

    Ten den nestál za moc. Sice jsem dopoledne dopsala článek o pozitivních věcech, který jsem měla rozepsaný, ale pak už jsem byla jen hrozně naštvaná. Ukázalo se totiž, že s Pracovitým máme jednu zásadní neshodu a pro mě to bylo natolik emočně náročné, že jsem s tím nedovedla nic dělat. A utápěla se ve své zuřivosti, vybíjela si ji na dětech a čekala, až bude večer a moje emoce budou moct vyletět ven. Když přišel Pracovitej z práce, stalo se přesně to, co jsem čekala. Protože jsem nechtěla hádku před dětma, emoce jsem dusila ještě dvě hodiny, než děti uložíme. Zároveň už tady ale byl on a já byla čím…

  • Čemu se s Pracovitým smějeme

    Včera, když jsme šli celkem pozdě spát, jsem Pracovitému řekla: “Jo! Zítra je sobota, to si pospíme.” Pracovitej se na mě podíval první trochu nechápavě, ale pak jsme se oba strašně rozesmáli. A když Pracovitej dodal: “A dáme si dlouhou snídani, v klidu kafíčko a dopoledne si zacvičíme.” málem jsem upadla na zem, jak strašně jsem se smála. Co je na tom vtipného? Pokud se ptáte, tak asi nemáte děti. Nebo možná ne tři malý nesamostatný jedince. To je prostě takový náš černý humor. Jo, pospali jsme si jako každý den. Do půl šesté. U snídaně nám řvaly tři děti, takže jsme do sebe rychle naházeli jídlo, kafe jsme pili…

  • Co se snažíme dělat pro naše manželství

    Poslední dobou se kolem mně motá jedno téma. Téma manželských krizí a rozvodů. Máme kolem sebe teď tolik manželských párů, které řeší poměrně závažné věci, chodí na manželské terapie, jsou spolu už jen kvůli dětem nebo se rozvádí, až z toho začínám mít stažené půlky. Nejhorší na tom všem je, že vy jako kamarádi stejně můžete jen přihlížet, modlit se za ně, pokud věříte v Boha, a naslouchat, když se potřebují vypovídat. Do jejich vztahu nikdy nevidíte, rady dávat je obvykle úplně mimo (kromě doporučení manželské poradny) a nějak do toho zasahovat, to už vůbec. S Pracovitým jsme letos měli pět let od svatby. Už jsme si nějaké menší a…

  • Intimita a kojení

    Před týdnem jsem byla s Brambůrkou na poslední hodině cvičení pro miminka. Poprvé jsme se tam s ostatníma mamkama víc rozkecaly a dostaly jsme se k poměrně zajímavým tématům, například k problémům spojeným s kojením. Jedna z nich, která před nějakou dobou kojení u svého pětiměsíčního syna po dlouhém boji vzdala, přiznala: “Mně to zas tak nevadí, že už nekojím. Já měla od začátku problém s tím, že mi na prsa šahá někdo jiný než manžel, vlastně mi to celkově nebylo příjemné.” Měla jsem pocit, že na ní ostatní mamky koukají dost nechápavě, já jsem ji ale chápala hrozně moc. Téma, o kterém chci dnes psát, je opět kojení. Tentokrát…

  • Manželské etudy

    Jsem opravdová fanynka dokumentů. Když jsou dokumenty dobře udělané, umí mě zaujmout i téma, které pro mě do té doby bylo úplně cizí. Obzvláště pak miluju časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové. Manželské etudy mě bavily už jako malou, bylo to pro mě hlavně vtipný retro. Když pak natočila Třeštíková pokračování, bylo úžasný na těch párech vidět, jak se jim změnil život revolucí a kam dál se všichni ti lidi za dvacet pět let posunuli. No a teď v České televizi jede nová série. Tentokrát Manželské etudy netočila Helena Třeštíková, ale její dcera Hana Třeštíková. Mapuje tam novou generaci párů, co se brali v roce 2011, natáčela je sedm let po svatbě.…

  • 100

    Je to neuvěřitelné, ale právě píšu 100. příspěvek na tenhle můj blog! Tak jsem si říkala, že vám napíšu víc k tomu, proč to vlastně píšu a proč tomu dávám tolik času, přestože času mám fakt obecně málo. Možná vás to překvapí, možná ne, ale všechny ty důvody, proč to píšu, jsou děsně sobecký 😄 Víte, já jsem hodně psavej člověk. Vždycky jsem milovala psaní slohovek. U maturity mi záleželo jen na jedné věci a to mít nejlepší maturitní slohovku a dostat z ní jedničku, pak jsem šla studovat žurnalistiku a měla jsem dlouho pocit, že mě psaní bude živit. Kromě toho si od svých osmi let píšu deník. Zatím…

  • Máme doma myš

    Už je to asi týden, co se ozvaly u nás v kuchyni neznámé zvuky. Zbledla jsem a ptala jsem se Pracovitého, co to je. “Pravděpodobně myš.” řekl bez mrknutí oka. Ten večer jsem už do kuchyně nešla (obzvlášť do koutu s třídeným odpadem, kde se myš zabydlela), držela jsem se v uctivé vzdálenosti na gauči a žádala Pracovitého, aby mi podal každou blbost, co jsem potřebovala. Nohy samozřejmě nahoře, aby mě myš neohrozila. Pracovitého to popudilo, a protože na něj zrovna něco lezlo, pohádali jsme se. O principech, znáte to. Já měla jasno. Myší se prostě bojím. Naskakuje mi to automaticky, skáču na stůl, pištím, odmítám se přiblížit potenciálnímu nebezpečí.…