• 15 minut denně

    Na včerejší terapii jsem načala téma, které jednou za čas řeším. Bavily jsme se s psycholožkou o tom, jak mám neustále pocit, že se málo věnuju dětem. Nebo spíš jak se nestíhám věnovat každému z nich individuálně tak, jak bych si představovala. Chvilku mě poslouchala a pak mi vyprávěla o přednášce vývojové psychologie Dany Krejčířové, na které před nějakou dobou byla. Po přednášce padla otázka na to, kolik je tak zhruba potřeba dětem věnovat denně času, aby se dobře vyvíjely, aby nebyly deprivované. Paní doktorka Krejčířová se prý zamyslela a řekla: “Denně? Tak patnáct minut stačí. Ale těch patnáct minut musí být opravdu soustředěné pozornosti rodiče, ne že u toho…

  • Co mi bude chybět, až zase nastoupím do práce

    Být několik let na rodičáku je někdy fakt na palici a v hlavě často počítám, kolik ještě měsíců mi zbývá než i Brambůrka začne navštěvovat školku a já budu moct zase pracovat. Jenže, jako všechno, má i pobyt doma s dítětem nějaká pozitiva. A protože je dobrý naučit se hledat ty pozitivní věci, říkala jsem si, že vám sepíšu, co mi bude všechno chybět, až tahle šílená etapa mýho života skončí. Třeba vám to zpříjemní dnešní den. Co je teda skvělýho na rodičovské dovolené? 1. Léto strávené na zahradě a v lese, prostě hlavně venku. To už v práci mít nebudu. Kancl mi teda opravdu nechybí. 2. Výlety uprostřed pracovního…

  • Alkohol na mateřské

    Tenhle obrázek je asi vtipný. No, jak pro koho… Možná kdysi bych se mu zasmála. Ale dneska to vidím jako velkej vykřičník pro sebe. Protože já už jsem na mateřské čtyři roky. A za ty čtyři roky jsem nejednou byla na takovém dně, že jsem už v devět ráno koukala do ledničky zálibně na lahev s vínem. Přemýšlela jsem, jestli by mi to nepomohlo, jestli by mě to nenakoplo.Už už jsem si chtěla nalít, ale pak mě vždycky něco zarazilo. Naštěstí. Víte, že až pětina žen, které skončí v léčebnách, začaly s alkoholem právě na mateřské? Nedivím se jim. Někdy je to fakt hodně na hlavu a člověk je na…

  • Je třeba hledat to pozitivní

    “Jak to zvládáš?” poslední dobou nejčastější otázka, kterou slýchám. “Nic moc” odpovídám a v hlavě mám spíš něco jako “Ryju držkou v zemi” (neptejte se, proč mě napadá zrovna tohle přirovnání, nějak mi to naskakuje samo ). Takže bych vám ráda řekla, že stejně jako je dementní pořekadlo “jedno dítě, žádné dítě” je stejně dementní i to, co jsem si myslela před porodem Brambůrky. A to, že “dvě nebo tři děti, to už není žádný rozdíl.” Prosím vás. Fakt je to rozdíl. Obzvlášť když ke dvěma malinkým divokým klukům přibude miminko. Třeba časem to takovej rozdíl nebude (tipuju tak dobu, až si budou sami hrát), ale zatím se svému já…

  • O spravedlnosti v péči o děti

    “Už řvou, kolik je?” “Půl sedmé.” “Vstaneš ty?” “Ani náhodou, já u nich byla v noci třikrát!” “Ale já vstával včera!” “No, po asi roce, to je fakt hrdinství.” “To není pravda, zase přeháníš.” Věčný problém. V rodičovství má člověk dost často dojem, že ten druhej dělá míň. Pamatuju si na to, jak jsem byla čerstvá matka a záviděla Pracovitému jeho práci. Jen tak si zmizet na osm hodin, dělat něco kreativního a zábavného (samozřejmě jsem v tu chvíli nebyla schopná vidět, že taky zažívá někdy stres a že jeho práce je náročná), dávat si kafe s kolegama a každý den v klidu oběd. To bylo pro mě něco nedosažitelného,…