• Červen v plném proudu

    Je tady nějak ticho, co? Ano, je. Narozdíl od našeho domu, kde to žije. Zahájili jsme totiž už v červnu prázdninový režim plný návštěv a výletů a i proto na blog nezbývá čas. Kromě toho teď mám plnou hlavu jedné věci, která hýbe s naší širší rodinou, takže ani nálada na psaní moc nebyla. Každopádně mám nějaké novinky 🙂 Brambůrka Blíží se její první narozeniny a já se pomalu ale jistě přibližuju k metě, kterou jsem si stanovila v jejím kojení. A vypadá to, že jsem sice chvilku tvrdila, že odstavím až na podzim, v roce a čtvrt, ale realita bude pravděpodobně jinde. Konečně po několika měsících trápení jí vylezl…

  • Jak jsme začaly s Brambůrkou znakovat

    “A tys s klukama někdy znakovala?” ptala se mě před nějakou dobou švagrová. “Ne nikdy. Ani nevím proč, asi jsem k tomu nějak nedošla, nebo nevím.” odpověděla jsem. Až o pár týdnů později, když Brambůrka začala sama od sebe projevovat výrazné nadšení z komunikace se mnou, mi došlo, proč jsem s klukama neznakovala. Protože oni byli výrazně míň komunikativní než Brambůrka. Moc je nějaké domlouvání se mnou nezajímalo, nechtěli mi mávat nebo něco ukazovat, teda minimálně v miminčí věku. Komunikovat měli zájem až o dost později, kolem dvou let, kdy šlo vidět, jak hodně už by se chtěli “domluvit”, ale slova pořád nepřicházely (Kecal se rozmluvil ve dvou letech a…

  • O návratu k normálnímu životu

    Poslední dva týdny jsem hodně v běhu. I to je důvod, proč jsem tak dlouho na blog nic nenapsala. Mám rozepsaných pár článků, jeden z nich na velmi palčivé téma (generační rozdíly, babičky a podobné), ale čas na to, abych si v klidu sedla a dala tomu nějakou publikovatelnou formu, ten mi chybí. Ale ne že bych lítala po nějakých nepříjemných věcech. To vůbec! Jen jsme už definitivně uvolnili karanténní opatření a jezdili po návštěvách, případně byly návštěvy u nás. Je to velmi příjemná změna. Dneska teda jen rychlé shrnutí toho, jak se máme a co je nového. Kecal Na Instagramu jsem psala o tom, jak jsme s Kecalem tenhle…

  • Jak se máme na konci května

    Naivně jsem si myslela, že když začne školka, budu mít totální pohodu. Jenže to bych si nesměla naplánovat hned několik aktivit za první týden, Tygr by nesměl zůstat po dvou dnech ve školce zase doma kvůli průjmu a hlavně by Brambůrce nesměly lézt najednou minimálně tři zuby. Takhle se zatím žádná pohoda nezačala konat, ale nevadí, zas se aspoň nenudím. Jak se teda máme a co je nového? Kecal Normálně jsem si říkala, že vám musím někdy nahrát nějaké jeho monology. Protože lidi, co ho znají jen z blogu a pak ho potkají, obvykle řeknou něco jako: “To není možný, on je fakt jasnej Kecal.” Před pár dny jsem takhle…

  • Když dítě nechce lézt

    Brambůrka bude mít za pár dnů deset měsíců a stále to nevypadalo, že začne lézt. Ne, že by se nepohybovala. Hned v sedmi měsících se začala plazit, jenže to jí vyhovovalo natolik, že se z téhle fáze ne a ne dostat. Když si před měsícem začala stoupat, zpozorněla jsem. Bylo mi jasné, že s tím musím začít něco dělat. Bála jsem se, že lezení vynechá a začne rovnou chodit. Lezení je přitom klíčová dovednost. Třeba takové plazení děti klidně můžou přeskočit a nebude to na ně mít nějak špatný vliv (nebo to alespoň shodně tvrdí pediatři a fyzioterapeuti). Děti taky klidně můžou mít své tempo a být o hodně pozadu…

  • A jak se v tom cítí táta?

    Minulý víkend jsem tady měla kamarádku, se kterou jsme v krátkých momentech, kdy děti zrovna nic nepotřebovaly, vedly poměrně plodné diskuze. Jedno téma mi uvízlo v paměti a říkala jsem si, že se o ně s vámi musím podělit. Ta diskuze vznikla při prohlížení knihy S láskou o dětském spánku, kterou jsem vám tady už doporučovala. Kamarádka řekla něco jako: “Tahle knížka je rozhodně hezky napsaná, souhlasím se všema těma věcma, ale pořád je to tam samé: udělejte si to tak, jak to vyhovuje vám a vašemu miminku. Jenže kde je tam ten táta? Píšou tam někde něco o tom, že je taky potřeba, aby to celé vyhovovalo otci dítěte?…

  • Kde mám hranice?

    Stojím a křičím. Hodně kříčím, až mi na chvilku hlas vypoví službu a já se rozkašlu. Dívám se na ty tři děti, co na mě hledí. Hned vteřinu po tom křiku se začnu stydět. Zase jsem to dopustila. Nechala jsem to zajít daleko a to, že to skončilo mým frustrovaným křikem, je jen a jen moje chyba. Ráda bych napsala něco o tom, jak to mám s hranicema. Ale pozor, nemyslím hranice pro děti. Dneska to bude o těch mých hranicích. Když se mi narodil Kecal, velmi brzo jsem zjistila, že mít dítě, obzvlášť takové, co hodně brečí a málo spí, je intenzivní zážitek. Měla jsem pocit, že moje osobnost…

  • Osmiměsíční Brambůrka

    Brambůrka měla o víkendu osm měsíců. Jaké jsou u ní pokroky a co ji baví? Už je to skoro tři týdny, co se Brambůrka začala plazit. Nabírá pořádné tempo a už umí překonávat větší vzdálenosti. Když ji zrovna nic netrápí, třeba teď laryngitida, dokáže se samostatným průzkumem domu zabavit celkem dlouho. Sem tam objeví něco ne úplně vhodného k ochutnávání, ale za ty tři týdny jsme všechno nevhodné a nebezpečné odsunuli do vyšších sfér. A učíme se opět zavírat koupelnu se záchodem, aby neolizovala nočník a štětku na záchod 😁. Jo a taky se snažím kvůli ní víc uklízet, protože momentálně je skoro účinější než náš robotický vysavač a sežere…

  • Noc s laryngitidou

    Jedenáct, počítám v duchu. Kašlání, zdá se, jako by se skoro dusila. Zamrká očima a zas je zavře. Přivine se ke mně v šátku a spí dál. Je půlnoc a asi před půl hodinou jsem vzdala snahu se dnes vyspat. Brambůrka už byla před chvílí po jedenácté vzhůru. A možná to znáte, někdy je jednodušší zůstat vzhůru než být po několikáté probuzený po upadnutí do hlubokého spánku. V pátek večer už bylo jasné, že i B má laryngitidu. Trojnásobné nadělení, paráda. Včerejší noc byla celkem dobrá. Jen jsem někdy kolem druhé ráno hodinu prostála u otevřeného okna, protože se jí špatně dýchalo. Pak jsme zas spaly. Dnes to vypadá hůř.…

  • Laryngitida a jiné radosti

    Dnes zprávy od nás. Co nového v našem životě? Jsme opět nemocní, všichni. Kluci mají laryngitidu, B zatím snad jen rýmu, mě skolilo kdovíco. Ale včera jsem zjistila, že když moje tělo vypoví službu a odmítá cokoli jiného než jen ležet, tak prostě leží a spí. A je mu úplně jedno, že Brambůrka brečí, že kluci demolují dům a sami si chystají svačinku a pití, uvede samo sebe do naprostého komatu a probudí se po hodině nejdřív. Ještěže už má Pracovitej po všech zásadních deadlinech🙏! Po obědě nás všechny uložil, odpoledne přišel dřív, takže krizové bylo jen dopoledne a to jsme přežili. Už aby bylo jaro! Brambůrka od nového roku…