• Když do manželství vstoupí nemoc

    “To je dost, žes mě taky někam vyvez!” smála jsem se v sobotu na Pracovitého, když jsme jeli sami autem na výlet. Ano, tím “sami” myslím bez dětí. Zaparkovali jsme u lesa a vydali se na celodenní výlet do Toulovcových maštalí. O tomhle místě mi Pracovitej vypráví, co jsme spolu. Jenže jsme se tam za ty roky nikdy nedostali. Neušli jsme toho moc. Kde jsou ty časy, co se naše nachozené kilometry počítaly v desítkách! Šli jsme pomalu, povídali jsme si a já každou chvilku vykřikla: “Tady je to tak nádherný!” nebo “Vidíš ten krásnej mech? A ten potůček? A tu skálu?” Byla jsem nadšenější než malé dítě. Brzo se…

  • Dobrodružství jednoho večera

    Ten den nestál za moc. Sice jsem dopoledne dopsala článek o pozitivních věcech, který jsem měla rozepsaný, ale pak už jsem byla jen hrozně naštvaná. Ukázalo se totiž, že s Pracovitým máme jednu zásadní neshodu a pro mě to bylo natolik emočně náročné, že jsem s tím nedovedla nic dělat. A utápěla se ve své zuřivosti, vybíjela si ji na dětech a čekala, až bude večer a moje emoce budou moct vyletět ven. Když přišel Pracovitej z práce, stalo se přesně to, co jsem čekala. Protože jsem nechtěla hádku před dětma, emoce jsem dusila ještě dvě hodiny, než děti uložíme. Zároveň už tady ale byl on a já byla čím…

  • Co dělám, abych přežila karanténu

    Kolem mě jsou samí úžasní lidé. Šijou roušky, rozvážejí nákupy seniorům, různě jinak dobrovolničí. A já si připadám, že bych taky měla něco dělat. Ne jen sedět doma na zadku. Jenže jsem realista, se třema přívěskama na krku bych měla mít nižší ambice, řekla jsem si včera. A tak jsem začala jen zuřivě uklízet a cvičit. Byla jsem nadšená, jak krásně mi to jde, vytiskla jsem si týdenní plán úklidu, naplánovala si i cvičení, ale hned ten večer jsem dostala ťafku přes pusu. B má už pár dnů rýmu a včera se začala dusit a štěkavě kašlat. Jo, už má zase laryngitidu, potřetí během tří měsíců. To jsem opravdu s…

  • Vychutnávám si život

    Poslední dny si uvědomuju, víc než kdy jindy, jak nádherný život mám, pokud se zrovna nic strašnýho neděje. Už to na vás taky padlo? Tahle pozitivní stránka aktuálního dění? Mám intenzivní pocit, že potřebuju prožít každou chvíli. Dnes jsem měla takových vědomých krásných chvil tolik! Probuzení vedle Brambůrky, která zkoumala svýma malýma ručičkama můj obličej, a když viděla, že jsem otevřela oči, tak se hned zářivě usmívala.Příchod do kuchyně, kde už seděl v pyžamku Tygr (v pyžamu jsou všechny děti tak roztomilé!) a četl si Brambůrčino leporelo.Ranní vaření čaje, kdy jsem se dívala z okna ven na krásnou probouzející se přírodu.Můj výborný kváskový chleba s máslem a k tomu volské…

  • Noc s laryngitidou

    Jedenáct, počítám v duchu. Kašlání, zdá se, jako by se skoro dusila. Zamrká očima a zas je zavře. Přivine se ke mně v šátku a spí dál. Je půlnoc a asi před půl hodinou jsem vzdala snahu se dnes vyspat. Brambůrka už byla před chvílí po jedenácté vzhůru. A možná to znáte, někdy je jednodušší zůstat vzhůru než být po několikáté probuzený po upadnutí do hlubokého spánku. V pátek večer už bylo jasné, že i B má laryngitidu. Trojnásobné nadělení, paráda. Včerejší noc byla celkem dobrá. Jen jsem někdy kolem druhé ráno hodinu prostála u otevřeného okna, protože se jí špatně dýchalo. Pak jsme zas spaly. Dnes to vypadá hůř.…

  • Laryngitida a jiné radosti

    Dnes zprávy od nás. Co nového v našem životě? Jsme opět nemocní, všichni. Kluci mají laryngitidu, B zatím snad jen rýmu, mě skolilo kdovíco. Ale včera jsem zjistila, že když moje tělo vypoví službu a odmítá cokoli jiného než jen ležet, tak prostě leží a spí. A je mu úplně jedno, že Brambůrka brečí, že kluci demolují dům a sami si chystají svačinku a pití, uvede samo sebe do naprostého komatu a probudí se po hodině nejdřív. Ještěže už má Pracovitej po všech zásadních deadlinech🙏! Po obědě nás všechny uložil, odpoledne přišel dřív, takže krizové bylo jen dopoledne a to jsme přežili. Už aby bylo jaro! Brambůrka od nového roku…

  • Podzimní rýmičky

    Ten podzim! Venku taková nádhera, po krásném babím létě přišel podzim s námrazou po ránu, čerstvým a po zimě vonícím vzduchu. Ohromně si to vychutnávám. Co si ale nevychutnávám je to, že jsme už zase nemocní. Prosím vás, tohle je zas jednou jen pitomý stěžování, tak to kdyžtak nečtěte. Já to ale musím vypustit, jinak se z toho zblázním. Tentokrát jsme si nemoc předávali linkou kluci – Pracovitej – já – Brambůrka, přestože jsme se moc snažili, aby se nemoc nešířila. Tyhlety podzimně zimní rýmy mě opravdu ničí. Už je to potřetí, co jsme s Brambůrkou nemocné (potřetí od jejího narození, za tři měsíce, chápete?). Vždycky si vzpomenu na to,…

  • Nejsi máma!

    Pamatujete na tenhle devadesátkovej seriál a hlášku dinosauřího batolete “nejsi máma”? Přišlo mi to vždycky hrozně vtipný. Haha, no dneska už se tomu nesměju. Jako jasně, je super, že mě děti milují a chtějí, ale někdy bych teda ráda malou pauzu. Brambůrka ale od narození vykazuje jasné znaky tohohle přístupu. Ještě teda nemluví, ale asi podle čichu okamžitě pozná, že jí drží někdo jiný než máma, a projeví to okamžitým řevem. Ani když jí někdo cizí chytil na tygříka, takže neměla šanci nic vidět, po chvilce poznala, že něco není v pořádku a nastal problém. U mě se hned zase uklidnila. Teď, když už rozeznává známé tváře dost dobře i…

  • Máme doma myš

    Už je to asi týden, co se ozvaly u nás v kuchyni neznámé zvuky. Zbledla jsem a ptala jsem se Pracovitého, co to je. “Pravděpodobně myš.” řekl bez mrknutí oka. Ten večer jsem už do kuchyně nešla (obzvlášť do koutu s třídeným odpadem, kde se myš zabydlela), držela jsem se v uctivé vzdálenosti na gauči a žádala Pracovitého, aby mi podal každou blbost, co jsem potřebovala. Nohy samozřejmě nahoře, aby mě myš neohrozila. Pracovitého to popudilo, a protože na něj zrovna něco lezlo, pohádali jsme se. O principech, znáte to. Já měla jasno. Myší se prostě bojím. Naskakuje mi to automaticky, skáču na stůl, pištím, odmítám se přiblížit potenciálnímu nebezpečí.…

  • Ach to bříško…

    Poslední dobou se mi moc nedaří psát. Námětů na příspěvky mám asi deset, rozepsané tři z nich. Jenže moje psavé schopnosti jaksi odcházejí, když nemám dostatek spánku. A to bohužel poslední dva týdny moc nemám. Začalo to Brambůrčiným zánětem středního ucha, kdy nespala v noci, přes den byla hodně plačtivá a spala pouze v šátku. Když jí konečně zabraly antibiotika, byl asi den klid, pak zas začala špatně snášet antibiotika, objevila se jí krev ve stolici, zvracela, měla velké křeče v břiše. Nepomohlo ani to, že od začátku braní antibiotik dostávala i probiotika. Po vysazení antibiotik ještě chvilku trvalo než se jí bříško srovnalo, pak to bylo asi dva dny…