• Co nového v naší rodině

    Dnes je den dětí! A já se při té příležitosti vracím ke článkům, které jsem dříve psala s větší pravidelností. Článkům o tom, co je u nás doma nového, co se děje a jak se vlastně máme. Naposledy jsem psala v únoru a od té doby se toho stalo hodně. A dnes začnu dětma. Kecal Šest let a osm měsíců. Má za sebou jaro plné seznamováním se školou. Byli jsme na Dni otevřených dveří, dvakrát na seznamování se spolužáky, pracovali jsme společně s dalšími rodiči na školní zahradě, absolvovali jsme zápis. Takže Kecal je už ve škole jako doma. A hodně se na září těší. Protože jsem plánovací maniak a nerada řeším věci…

  • O čekání na štěně a podpoře mého skvělého muže

    “Tak, botník je zajištěný, zábrana na schody hotová, pelíšek připravený. Prací prášky jsou přestěhované vysoko, co ještě?” přemýšlím ve své hlavě. V sobotu si přivezeme štěně a tak doděláváme poslední přípravy, aby náš dům nebyl pro toho malého tvora nebezpečný a zároveň se omezila možnost toho, že nám zničí něco, co by nás fakt mrzelo (třeba ty děsně drahý dětský barefootový boty). Příchod štěněte jsme řešili poslední dva měsíce. Rozinka, naše budoucí fenka, se narodila v půlce listopadu a od konce listopadu u nás doma bylo jasno, že pejska pořídíme už teď a ne někdy za rok, za dva, v budoucnosti. Pracovitej, kterej byl od začátku proti, nakonec ustoupil, protože…

  • Přes mraky prosvítá slunce

    “Dámy a pánové, příští stanice Svitavy,” ozve se mi nad hlavou zrovna ve chvíli, kdy otevírám svůj blog. Jedu už zase do Brna. Za oknem prší a ve vlaku je ticho. Čeká mě odpoledne a večer ve škole a rozhodla jsem se čas ve vlaku využít k napsání článku o tom, jak se máme a co je u nás nového. Máma Dneska začnu mnou. Ač nerada, musím si přiznat, že tenhle podzim je opravdu náročný. Hlídačka, kterou jsme si v září našli, u nás od té doby hlídala asi tak dva nebo tři týdny. To, že má čtyři děti a je tím pádem zkušená, se ukázalo jako negativum v tom,…

  • Podzimní zpravodajství

    Už dlouho předlouho odkládám tenhle článek. Článek o tom, jak se máme a co je nového. Celé září a i říjen máme totiž tak plné různých akcí, aktivit, výletů a návštěv, že najít čas na delší článěk je pro mě hrozně náročné. Ale dneska, dneska to snad konečně napíšu! Brambůrka Dva roky a dva měsíce B má teď celkem náročné období. Já jsem dost často pryč a do toho si zvyká na novou paní na hlídání. Když už to s hlídačkou vypadá dobře, odjedu pak na čtyřdenní larp, což Brambůrku rozhodí natolik, že po mém návratu opět nechce, aby s ní byl kdokoli jiný než já. No ale nedá se…

  • Loučení s prázdninami

    Sedím v dětském pokoji na zemi, orazítkuju tričko a počítám do pěti. Pak ho složím, vezmu další, orazítkuju ho a zas pět sekund čekám. Jasně, mohla bych tuhle práci dělat víc efektivně, ale vlastně mi dneska dělá dobře, nikam nespěchat. Jsem totiž hodně unavená a tohle je poslední věc, kterou potřebuju před novým školním rokem udělat. Tento rok stíhám. Je to tak přátelé, září je za rohem, což už asi došlo všem, především pak rodičům školkových a školních dětí. Já teda měla pocit, že většinu těch rodičů jsem už potkala před týdnem v obchodě s obuví, kam jsme se vypravili všem dětem nakoupit podzimní sadu bot ve složení gumáky +…

  • Jak jsme si dovolenkovali v Chorvatsku II.

    Když dnes ráno zazvonil v sedm hodin budík, byla jsem jak praštěná palicí. Ach ta rána po dovolené. Budík jsme večer předtím nastavili kvůli Pracovitému, jenže on už v ložnici samozřejmě nebyl. Brambůrka si na dovolené zase navykla na spaní s rodiči a tak se v noci probudila, plakala, já ji utěšila, seděla vedle její postýlky a když jsem se od ní snažila potřetí vyplížit a ona opět zvedla hlavu a řekla: “maminto, hačí, neutíkej od mě,” šla jsem probudit Pracovitého, aby si s ní šel lehnout vedle. Protože já už měla chuť na ni začít křičet, že maminta teda rozhodně nechce dělat celou noc hačí a chce spát. Brambůrka…

  • Jak jsme si užili čtyři dny bez dětí

    Sedím na lavičce a sleduju jednu kamarádku. Povídáme si a po ní lezou děti. Má děti podobně staré jako je Brambůrka a Tygr. Každou chvilku jí skočí do řeči, celou jí opatlávají, samozřejmě naprosto nulové dodržování nějakého jejího osobního prostoru, v mezičase se spolu děti dohadují o balónek. “Ty jo, aha, tak takhle vypadám, když jsem s dětma,” dojde mi. A přemýšlím nad tím, jak šílené je, vidět to zvenku. Já jsem v tu chvíli bez dětí. Odjeli jsme totiž na čtyřdenní festival nepočítačových her Gamecon do Pardubic, a poprvé nám jedna babička hlídá všechny tři děti. Vlastně mě tohle uvědomění šokovalo. No ve skutečnosti, když je člověk už tak…

  • Vůně prázdnin

    Je to neodvratně tady. Prázdniny! Cítíte to už? Kluci za sebou mají poslední den v lesní školce, včera když jsem jela ráno do stacionáře, viděla jsem asi milion vystrojených dětí s kytkou. Já už mám v hlavě seznam věcí, co potřebuju začít zařizovat před dovolenou (občanky pro děti!!!) a těším se na všechny akce, kterými bude naše léto nabité. A tak přišel i čas shrnout, jaké novinky nastaly u nás během června. Brambůrka U ní nastalo asi nejvíc změn. Bohužel se jí velmi zhoršil ekzém, takže jsme zkusili kromě mléka vysadit taky lepek. Nastalo mírné zlepšení, ale jen na pár dní, pak se ekzém zase skokově zhoršil navzdory tomu, že…

  • Pravidelné zpravodajství od nás

    Kdo mě čtete už nějakou dobu, možná víte, že jednou měsíčně píšu článek o tom, co je u nás doma nového. Obvykle ho zveřejňuju ke konci měsíce, tentokrát mám týden zpoždění. Minulý měsíc byl totiž jeden z nejnáročnějších měsíců mého dosavadního života. Moji hlavu a můj celý život ovládla deprese. Vidět je to i na mém blogu. Posledních pět (!!!) článků bylo jen a jen o depresi. Nedivila bych se, kdyby to někoho odradilo od čtení. Ono i “jen” čtení o takovém tématu, může být pro někoho moc těžké. Dnes slibuju lehčí čtení. Můžu si to dovolit, protože poslední tři dny je mi zase trošku líp! Brambůrka Za měsíc dva…

  • Jak přežíváme karanténu

    “Mně je to fakt líto, ale tam nemůžeme jít,” říkala jsem dneska Brambůrce, když nechtěla pochopit, že na hřište kvůli karanténě nemůžeme a zarytě odcházela tím směrem. Musela jsem jí nakonec vzít do náruče a odnést pryč. Nelíbilo se jí to ani trošku, ale naštěstí mezi vzteky uslyšela můj návrh na pohoupání v houpačce u nás na zahradě. Uklidnila se a nakonec celkem dobrovolně běžela sama tím správným směrem. Jo, karanténa s malýma dětma, které nerozumí jejím důvodům, to je balada! Ale nestěžuju si, pořád je to ta nejhorší věc, co nás trápí, což je vlastně dost dobrý. A jak se jinak máme? Co je nového? Brambůrka Rok a devět…