• Pravidelné zpravodajství od nás

    Kdo mě čtete už nějakou dobu, možná víte, že jednou měsíčně píšu článek o tom, co je u nás doma nového. Obvykle ho zveřejňuju ke konci měsíce, tentokrát mám týden zpoždění. Minulý měsíc byl totiž jeden z nejnáročnějších měsíců mého dosavadního života. Moji hlavu a můj celý život ovládla deprese. Vidět je to i na mém blogu. Posledních pět (!!!) článků bylo jen a jen o depresi. Nedivila bych se, kdyby to někoho odradilo od čtení. Ono i “jen” čtení o takovém tématu, může být pro někoho moc těžké. Dnes slibuju lehčí čtení. Můžu si to dovolit, protože poslední tři dny je mi zase trošku líp! Brambůrka Za měsíc dva…

  • Jak přežíváme karanténu

    “Mně je to fakt líto, ale tam nemůžeme jít,” říkala jsem dneska Brambůrce, když nechtěla pochopit, že na hřište kvůli karanténě nemůžeme a zarytě odcházela tím směrem. Musela jsem jí nakonec vzít do náruče a odnést pryč. Nelíbilo se jí to ani trošku, ale naštěstí mezi vzteky uslyšela můj návrh na pohoupání v houpačce u nás na zahradě. Uklidnila se a nakonec celkem dobrovolně běžela sama tím správným směrem. Jo, karanténa s malýma dětma, které nerozumí jejím důvodům, to je balada! Ale nestěžuju si, pořád je to ta nejhorší věc, co nás trápí, což je vlastně dost dobrý. A jak se jinak máme? Co je nového? Brambůrka Rok a devět…

  • Jak žijeme v lockdownu

    Když dnes odpoledne venku padal déšť se sněhem, všude bylo bahno a já začala psát tenhle článek, přišlo mi, že větší depku za oknem jsem dlouho neviděla. Protože samozřejmě toužebně očekávám jaro. Navzdory počasí jsem se ale cítila poměrně dobře. Vyrovnaně, spokojeně, šťastně. I proto jsem se rozhodla napsat vám článek o tom, jak se máme a co je u nás doma nového. Máma Já vím, že jsem vám slíbila článek o tom, jak pokračujeme s Nevýchovou. Jenže když jsem ho začala psát, došlo mi, že to má ještě čas. Nejsme ještě ani na konci kurzu, natož abychom to měli nějak usazené a zhodnocené po jeho absolvování. Měli jsme teď…

  • Naše rodina na konci ledna

    Poslední dobou se toho u nás děje fakt hodně. Já hodně přemýšlím o svých prioritách a čekají nás nějaké změny. Máma Dnes začnu mnou. Diagnóza histaminové intolerance mi převrátila život naruby a já se snažím smířit s velmi omezeným jídelníčkem. Kontaktovala jsem nutriční terapeutku z Prahy, která se diagnózou HIT zabývá, a moc doufám, že mi pomůže se zorientovat v množství informací, které lze na internetu najít, nastavíme společně nejen eliminační část diety, ale pak i zařazování potravin, tak, abych skutečně poznala, co mi vadí a co ne. I u minulé diety jsem totiž trošku narazila na to, že nemám problém dočasně zvládnou eliminační fázi, ale neumím pak začít nějak…

  • Přelom roku a novinky u nás

    Měli jsme letos opravdu nádherné Vánoce. Povedlo se mi zpomalit, omezit návštěvy, celé to ukočírovat tak, abychom hlavně byli v klidu a odpočinuli si. Dnes jsem si pravděpodobně naposledy pustila svůj vánoční playlist na Spotify a tak začínám mít pocit, že začíná nové období. Tahle novost, která s lednem vždycky přichází, je pro mě moc příjemná. A jak se teda v lednu máme? Brambůrka Už jen dva týdny a B bude mít rok a půl. Mluví čím dál víc, aktuální slovní zásoba je tipuju tak na 40, možná 50 slovech, ani nestíhám sledovat, jak přibývají. Opakuje už kdeco, ale z aktivní slovní zásoby je nejnovější “aba” což je panenka, “není”,…

  • Jak jsme si užili Štědrý den

    Miluju Vánoce. Jako fakt. I jako máma si je pořád užívám. Potom, co jsem první roky sama sebe naprosto paralyzovala svými nesmyslnými perfekcionistickými požadavky, pak se o Štědrém večeru sesypala a na všechny křičela, jsem se naučila zvolnit a i 24.prosince si užít. Letos to nebylo jiné. Obvykle zdobíme stromeček 23.prosince večer. Uložíme děti a jako překvapení stromeček pověsíme a ozdobíme. Na Štědrý den tak mají radost, že se stromeček objevil. Jenže letos jsme měli první rozbalování dárků o dva dny dřív, dorazit k nám měl Pracovitého táta s rodinou (Pracovitého rodiče jsou rozvedení). Stromek jsme proto zavěsili a ozdobili dřív. Ano, zavěsili, čtete správně! Zavěšování stromku je jedna z…

  • Honba za pokladem

    V sobotu se ozval zvonek. Kecal běžel otevřít, ale před dveřmi nikdo nebyl. “Kdo tady zvonil?” divil se. A pak si všiml, že je ve schránce nějaký dopis. “Tati, tady je dopis! Honem, otevři schránku!” křičel vzrušeně. Když dopis společně otevřeli, zjistili, že je to mapa k pokladu. Před dvěma lety jsme se rozhodli, že příval hraček, který se valí do naší domácnosti musíme nějak zastavit nebo aspoň omezit. Zatím s tím spíše bojujeme, ale povedlo se nám alespoň jedno opatření, které funguje skvěle. Zavedli jsme pravidlo, že k svátkům si dáváme společné zážitky. Ubyly nám tím pádem tři příležitosti za rok, kdy by naše děti očekávaly a dostávaly hračky…

  • Výlet do Prahy aneb jak jsem dopadla na kolonoskopii

    Ve čtvrtek jsme s Pracovitým vyrazili do Prahy. Bylo to takové symbolické, že jsme tam jeli v den, kdy se uvolňovala opatření a moji přátelé plnili facebook fotkama, jak jsou konečně v restauraci na jídle nebo v hospodě s pivem. My do velkoměsta ale nevyráželi za zábavou nebo dobrým jídlem. Jeli jsme na kolonoskopii. Před odjezdem jsme museli nachystat věci pro děti, říct babičce co a jak s vyzvedáváním z lesňačky, s ranním odchodem do školky, s Brambůrkou a jejím režimem, sbalit potřebné věci do Prahy a pak konečně nasednout do auta a jet. Ten den už jsem hladověla, na snídani jsem si dala kefír a k obědu čistý vývar…

  • Zprávy pokryté jinovatkou

    Když jsem dnes dopoledne šla uspat Brambůrku a při držení kočárku mi omrzaly prsty, musela jsem si přiznat, že je zima fakt tady. Zatím nepropadám zimní depresi a zoufalému čekání na jaro, pořád máme před sebou tu pro mě příjemnější část zimy, advent a Vánoce. Ale je to každopádně tady. Jak si žije v tomhle zimním čase naše rodina? Brambůrka Rok a čtyři měsíce. Brambůrka se pořád učí nový a nový slova. Už ovládá tak okolo dvaceti slov, kromě klasiky jako máma, táta, tam a haló, většinově citoslovce, zvuky zvířátek. Jen se jí plete, co které zvíře dělá. Pracovitej tvrdí, že je to určitě batolecí humor, že schválně ukazuje koníka…

  • Mít tři děti je někdy na palici a někdy taky dost požehnání

    Posledních pár dní jsem zase měla TEN pocit. “Tohle nejde zvládnout! Tři děti jsou prostě moc. Moc, moc, moc!!!” chtěla jsem křičet. (Chci jen dopředu říct, že to má dneska pozitivní konec! Tak se nenechte odradit původním zoufalstvím:)) Tygr má teď nějaké náročné období. Ono už to trvá dýl, ale poslední týdny jsou teda opravdu výživné. Pravděpodobně reaguje na to, že mám málo energie se mu věnovat (nejen jemu, ale je mi jasné, že to je to hlavní, co vnímá). Provokuje, dělá naschvály, ubližuje lidem kolem sebe, vzteká se několikrát denně, jakákoli komunikace s nim je hrozně těžká a i když se snažíme začínat respektujícím přístupem a vytrvat, co to…