• Jak se máme na konci září

    Pomalu se blíží konec září a ja se začínám zase nadechovat. Netušila jsem, jak moc mě změna režimu, kdy se z Kecala stal školák, semele. Ale stalo se, bylo toho moc najednou. Na mě, na něj, na celou rodinu. A tak jsem neměla ani čas napsat článek. Píšu ho dnes a rovnou v něm shrnu, co všechno je u nás nového. Kecal Za pár dnů sedm let Kecal nastoupil do školy a celé září bylo hodně náročné. Jsem velmi vděčná, že jsem posouvala svoje státnice a tím pádem i návrat do pracovního procesu, který jsem původně plánovala taky v září. Protože si neumím představit, jak bychom to všechno zvládli. Přestože…

  • O tom mém prvňáčkovi

    Vyzvedávání Kecala ve škole, den první. Zvoním na družinu. Paní družinářka říká, že ho pošle se službou do šatny. Tam mám prý počkat. Ok. Čekám před šatnou asi pět minut, čtu facebook. Pak je vidím, jak spolu jdou. Kecal a služba. Služba se ukazuje být holčička, co je o hlavu menší než on. Ale už je asi druhačka, tak má funkci. Kecal vesele poskakuje, holčička vesele poskakuje, mně trošku znervózňuje, že nevidím aktovku. Přijdou až ke mě a já se ptám: “Ahoj, kde máš aktovku?” “Jejda!” vykřiknou oba. “Zůstala v družině,” doplňuje informace Kecal. “Tak to pro ni asi budete muset jít zpátky?” ptám se zvídavě. “Já tam zajdu,” nabízí…

  • Proč vlastně studuju?

    20 minut do konce času, který na test mám. Ještě půlka času. Já mám vyplněné asi 2/3 odpovědí. A jen bezradně hledím na počítač. Ne že bych nevěděla, ale ukázalo se, že přeskočit to, co nevím jistě, s tím, že se k tomu později vrátím, byla chyba. V testu se totiž nedá vracet. Drobná chybička, kterou jsem udělala, když jsem si toho nevšimla už na začátku testu, a nemohla proto změnit svou obvyklou taktiku. Takhle to totiž dělám, co písemky a testy píšu. První vyplním to, co vím, ke zbytku se vracím. A nikdy jsem nenarazila na to, že by se, ani v odpovědníku na počítači, nedalo vracet. Vlastně v…

  • Poslední přezkoušení ve školce

    “Máme dneska něco?” ptám se rozespale Pracovitého v sedm ráno, když zvoní budík. “Nevím, asi ne,” odpovídá a ještě na minutku usínáme. Když po chvilce Pracovitej vykřikne: “Kecal má přezkoušení ve školce! V osm!” Po pár minutách už lítáme jak hadr na holi. Ještěže tu školku máme pár metrů od domu. Máme za sebou druhé přezkoušení ve školce a tentokrát jsem tam s Kecalem nebyla já. Má snaha skončila u nachystání slušného oblečení pro Kecala, aby si neoblekl včerejší špinavé tepláky. A když jsem pak v klidu snídala, protože já dneska nikam nejdu, takže pohoda, prohlásil Pracovitej jen tak mimochodem: “A co portfolio? Máme ho někde?” Málem mi v tu…

  • Zápis do první třídy

    “Tak co, jak se ti ten zápis líbil?” ptám se Kecala, sotva vyjdeme před školu. “Hm,” odpovídá a přemýšlí. “Kdo bude druhej u auta, ten je shnilej banán!” zakřičí najednou a vyběhne. Váhám jen vteřinu a už běžím taky. On utíká po chodníku a já mu nadběhnu zkratkou přes trávu, už už jsem skoro u auta a Kecal najednou změní pravidla a zakřičí: “Kdo bude u auta první, platí zmrzku!” “To není fér,” volám se smíchem a běžím ho polechtat. Skončí na trávě, smějeme se spolu. Pak nastupujeme do auta a jedeme spolu na tu slíbenou zmrzlinu. “Stejně bych ji platila já,” rezignuju s úsměvem. Máme za sebou konečně zápis…

  • Jak jsem získala informovaný souhlas od Kecala

    “Kecale, zlato, já tomu moc nerozumím. Proč tohle děláš? Prosila jsem tě, abys tam už neskákal, že to ruší ostatní, kteří si chtějí povídat o té tvojí budoucí škole. Co se děje?” jsem už dost zoufalá. Dívám se na něj a je mi jasné, že něco se dít musí. Tohle není jen tak, aby mi dělal naschvály, tohle naštěstí neznám. Jenže on se na mě jen beze slov naštvaně podívá a sice přestane se svou hlasitou činností, ale bavit se se mnou nechce ani trochu. Pozoruju ho a přemýšlím, co mohlo způsobit jeho chování. Když o pár minut později zase uteče a začne rušit, cítím se jako naprosto mizerná matka.…

  • A první přezkoušení je za náma…

    “Tak je to za náma. Krásně jsi to zvládl, jsem na tebe fakt pyšná,” řekla jsem Kecalovi, když jsme dnes vyšli ven z budovy školky. “A nevadí, že jsem něco nevěděl?” zeptal se nejistě. “Ale kdepak. Nikdo neví všechno, to je úplně normální,” odpověděla jsem. Kecal je letos předškolák a tak má povinný rok předškolní docházky. Jenže já už loni měla jasno, že nechci, aby musel přestat chodit do lesní školky a být poslední rok ve školce jiné. Takže jsem si zažádala o individuální vzdělávání v rámci kterého musíme dvakrát za rok na přezkoušení. Dnes byl den prvního z nich. Ono se to lehce řekne, že o nic nejde, že…

  • Přes mraky prosvítá slunce

    “Dámy a pánové, příští stanice Svitavy,” ozve se mi nad hlavou zrovna ve chvíli, kdy otevírám svůj blog. Jedu už zase do Brna. Za oknem prší a ve vlaku je ticho. Čeká mě odpoledne a večer ve škole a rozhodla jsem se čas ve vlaku využít k napsání článku o tom, jak se máme a co je u nás nového. Máma Dneska začnu mnou. Ač nerada, musím si přiznat, že tenhle podzim je opravdu náročný. Hlídačka, kterou jsme si v září našli, u nás od té doby hlídala asi tak dva nebo tři týdny. To, že má čtyři děti a je tím pádem zkušená, se ukázalo jako negativum v tom,…

  • Červen v plném proudu

    Je tady nějak ticho, co? Ano, je. Narozdíl od našeho domu, kde to žije. Zahájili jsme totiž už v červnu prázdninový režim plný návštěv a výletů a i proto na blog nezbývá čas. Kromě toho teď mám plnou hlavu jedné věci, která hýbe s naší širší rodinou, takže ani nálada na psaní moc nebyla. Každopádně mám nějaké novinky 🙂 Brambůrka Blíží se její první narozeniny a já se pomalu ale jistě přibližuju k metě, kterou jsem si stanovila v jejím kojení. A vypadá to, že jsem sice chvilku tvrdila, že odstavím až na podzim, v roce a čtvrt, ale realita bude pravděpodobně jinde. Konečně po několika měsících trápení jí vylezl…