• Proč jsem tolik vděčná za lesní školku

    “A chceš si vzít s sebou baťůžek se svačinou?” ptám se B. “Ano, a pití,” odpovídá mi. Chystáme se spolu do lesní školky, jedeme sice jen vyzvednout kluky, ale od září mají naše odpoledne trošku jiný řád než loni. Jezdíme totiž do lesňačky mnohem dřív. Abychom tam před odchodem domů alespoň hodinu pobyly, B si pohrála, poznala prostředí a průvodkyně. Od ledna totiž bude do školky nastupovat a já bych jí ráda zajistila co nejklidnější nástup. Mám jednu kamarádku. Žije v Norsku a je ředitelka školky. Když jsem s ní nedávno mluvila právě na téma nástupu do školky, byla jsem dost v šoku z toho, jak to u nich funguje.…

  • Pravidelné zpravodajství od nás

    Kdo mě čtete už nějakou dobu, možná víte, že jednou měsíčně píšu článek o tom, co je u nás doma nového. Obvykle ho zveřejňuju ke konci měsíce, tentokrát mám týden zpoždění. Minulý měsíc byl totiž jeden z nejnáročnějších měsíců mého dosavadního života. Moji hlavu a můj celý život ovládla deprese. Vidět je to i na mém blogu. Posledních pět (!!!) článků bylo jen a jen o depresi. Nedivila bych se, kdyby to někoho odradilo od čtení. Ono i “jen” čtení o takovém tématu, může být pro někoho moc těžké. Dnes slibuju lehčí čtení. Můžu si to dovolit, protože poslední tři dny je mi zase trošku líp! Brambůrka Za měsíc dva…

  • O dotyku svobody

    Před nějakou dobou jsem tady zmínila, že jsme kluky odhlásili z naší vesnické školky. Moc jsem to tehdy nechtěla rozebírat, ale dnes se cítím na to, napsat o tématu něco víc. Proč jsme se tak rozhodli? Proč už chodí jen do lesní školky dvakrát týdně? A zvažujeme, že by do lesní chodili častěji? V létě jsme kluky přihlásili na příměstký tábor do lesní školky nedaleko. Každý den, když jsme pro ně přijeli, nechtěli domů, byli celí špinaví, ale absolutně šťastní. Tehdy ve mně začalo něco hlodat. Ach jo, to je taková škoda, že tam nemůžou chodit pořád. Nemůžou? A proč vlastně? Jako jasně, je to drahé. A to dojíždění taky,…

  • Pohovory ve školce?

    Mám vás tady už pěknej počet, tak by mě zajímalo, u vás, co máte doma už školkáče, jestli vaše školka dělá něco jako třídní schůzky ve škole? Nějakou formu pohovorů s rodiči, kde byste se dozvěděli, jak vaše děti ve školce fungují, jestli jí, spí, jak se zapojují do kolektivu, jestli mají s něčím problém a co jim naopak jde? U nás nic takového není a začíná mě to pěkně štvát. Ráno tam děti odvedeme, s paní učitelkou se pozdravíme a mizíme, protože se nám už jednou stalo, že když Pracovitej s paní učitelkou něco řešil, Tygr se rozpomenul, že vlastně by radši šel domů s tatínkem než zůstal ve…

  • Kakany a jiný sprosťárny

    Nedávno jsme seděli na zahrádce v pivovaru, pili pivo, děti limonádu, slunce svítilo, poslední pěkné dny babího léta, prostě idylka jak blázen a najednou Kecal prohlásil: “Čů.ák” Já se fakt lekla, protože něco takového jsem nečekala, Pracovitej měl co dělat, aby se nezačal smát. U vedlejšího stolu jedné paní zaskočilo pivo a všichny ostatní lidi kolem to hodně pobavilo. Jojo, děti a sprostý slova. Já tohle téma nikdy moc neřešila, nemluvím rozhodně jako dlaždič, když si ale nakopnu palec nebo mi přetečou hrnce na plotně, umím si zanadávat od plic. Ale od doby, co máme děti to opravdu hodně krotím. Moc se mi nelíbila ta představa, že zrovna já naučím…

  • Je třeba hledat to pozitivní

    “Jak to zvládáš?” poslední dobou nejčastější otázka, kterou slýchám. “Nic moc” odpovídám a v hlavě mám spíš něco jako “Ryju držkou v zemi” (neptejte se, proč mě napadá zrovna tohle přirovnání, nějak mi to naskakuje samo ). Takže bych vám ráda řekla, že stejně jako je dementní pořekadlo “jedno dítě, žádné dítě” je stejně dementní i to, co jsem si myslela před porodem Brambůrky. A to, že “dvě nebo tři děti, to už není žádný rozdíl.” Prosím vás. Fakt je to rozdíl. Obzvlášť když ke dvěma malinkým divokým klukům přibude miminko. Třeba časem to takovej rozdíl nebude (tipuju tak dobu, až si budou sami hrát), ale zatím se svému já…

  • Poslední týden šestinedělí – denní režim, začátek školky a cvičení

    Se zpožděním, protože je toho poslední dobou hodně, sepisuju, co se u nás dělo poslední týden šestinedělí.
“Ufff, je to za mnou, můžu zase fungovat!”byla moje první myšlenka. Že je ta hranice šetinedělí ale spíš psychická a že ještě nějakou dobu to bude na hraně jsem si ale ověřila hned včera, když jsem se do toho vrhla po hlavě. Odpoledne jsem nešla spát, když už mi skončilo šestinedělí a místo toho poklízela nutné věci. Ulevilo se mi, že tady chvilku nebyl hrozitánskej bordel, ale na druhou stranu jsem v pět odpoledne byla fakt hodně unavená. Takže Mámo, zase se hoď do klidu! DENNÍ REŽIMZačala jsem Brambůrku dostávat do pravidelného rytmu. O…

  • Jak bylo najednou ticho

    Doma nastalo ticho. Jen Brambůrka si vrní v postýlce při prohlížení obrázků. Kecal a Tygr dnes společně poprvé šli do školky. Kecal už od rána říkal Tygrovi, jaké jsou ve školce pravidla a Tygr jen přikyvoval a říkal “jo” (vítězství léta, že se naučil obouvat, oblíkat a říkat “jo”). A já honem frčím nakoupit, dokud mám s sebou jen jedno dítě. Co vy a nový školní rok? Slavíte, že už jsou pryč? Ukápla slzička? Nebo obojí?

  • Zase si musím připomínat, že dokonalost není štěstí

    Padla na mě včera nějaká blbonálada. Nevím, jestli to znáte, ale sem tam mě zaplaví vlna výčitek svědomí. A je hrozně těžké se tím probojovat a ustát to. Myslím, že to k mateřství patří a nedá se tomu úplně vyhnout. A co že mi to vlastně v hlavě od včerejška jede? Že jsme s Pracovitým strašně polevili v naší snaze vychovávat s respektem, ale zároveň s pevným nastavením hranic. Hranice zůstávají, ale poslední dobou hódně křičíme a nervy jsou na pochodu. Respekt se kamsi vytrácí. Že Kecala a Tygra málo rozvíjím. Od doby, co jsem těhotná, je to spíš takové přežívání s občasnými záchvěvy snahy o to, se k něčemu…

  • Když se loučí předškoláci

    Přežila jsem. Když Pracovitej má moc práce a ve školce je rozloučení s předškolákama aka společenská událost, kde se dají potkat ostatní rodiče a hlavně nová paní ředitelka, nezbyde než se pohecovat a jít. Zvědavost byla veliká. A jaké to bylo? Hned na úvod řeknu, že novou paní ředitelku jsme viděli mezi dveřmi odcházet, když jsme přišli pozdě. Dál to pokračovalo v podobném duchu. Tak zaprvé, Tygr neumí být během divadla ticho. Obzvlášť, když je představení směřované na předškoláky a všude kolem jsou školkový neznámý hračky. Takže během půlhodinového představení a pasování předškoláků na školáky, zvládl vyrabovat všechny hračky, na které dosáhl. A hlasitě všechny komentoval, přestože jeho slovní zásoba…