• O mém zdraví tělesném i duševním

    “Teď si tady lehněte. Já dám přes vás tohle, abyste se na to nemusela dívat,” usmívá se sestřička a pomáhá si lehnout na lehátko. Hm, tak tohle jsem nečekala. Já si myslela, že ta biopsie bude jen rychlé fik fik vsedě na ambulanci. Místo toho mě přivedli na operační sál, přišlo se podívat několik doktorů a doktorek, od pasu nahoru mě svlíkli a přikryli něčím, co nejvíc připomínalo prostěradlo, prý abych se nezašpinila krví, což mě trošku vyděsilo. A teď si mám lehnout a nechat si obličej zakrýt takovým tím operačním ubrouskem s malou dírou, kterou mi dali přes pusu. “Ale umrtvíte mi to, že jo?” ujišťuju se, když mi…

  • Na skok v blázinci

    “Tady to je. Ten blázinec, kam budu chodit,” proletí mi hlavou, když konečně dorazím na místo. Na zvoncích najdu jméno psycholožky, se kterou mám schůzku. Jenže je teprv 13:55. Sednu si proto na lavičku a nechám se nahřívat sluncem. “To je hrozný, takový krásný den a mně je zrovna dneska tak mizerně. No jo, jsem tu správně, očividně,” přemýšlím dál a beru do ruky mobil. Koukám do něj a v 13:57 jdu zazvonit. Nakonec si to těsně před zazvoněním ještě rozmyslím. Strašně se mi klepe ruka. Od rána jsem nervózní a říkám si, jak to asi bude vypadat, když dorazím moc brzo. Stačí, že už v autě na parkovišti jsem…

  • Když člověk hledá, co mu je

    Loni v srpnu jsem začala řešit své zdravotní problémy, netušila jsem, do čeho jdu, ale bylo mi už tak špatně, že jsem s tím musela něco dělat. Mám za sebou deset měsíců hledání diagnózy, nekonečné obíhání doktorů a pět měsíců diet. Protože se od ledna, kdy jsem naposled nějak podrobněji psala o tom, jak jsem na tom zdravotně, mnohé změnilo, rozhodla jsem se napsat další článek na téma svého zdraví. A to jak fyzického tak duševního. Na začátek rychlé shrnutí: Asi sedm let jsem měla často průjmy, bolesti břicha, trpěla jsem nadýmáním. Dlouho jsem si myslela, že je to normální, že jsem prostě jen citlivěší na nějaké potraviny a představa…

  • Jak přežíváme karanténu

    “Mně je to fakt líto, ale tam nemůžeme jít,” říkala jsem dneska Brambůrce, když nechtěla pochopit, že na hřište kvůli karanténě nemůžeme a zarytě odcházela tím směrem. Musela jsem jí nakonec vzít do náruče a odnést pryč. Nelíbilo se jí to ani trošku, ale naštěstí mezi vzteky uslyšela můj návrh na pohoupání v houpačce u nás na zahradě. Uklidnila se a nakonec celkem dobrovolně běžela sama tím správným směrem. Jo, karanténa s malýma dětma, které nerozumí jejím důvodům, to je balada! Ale nestěžuju si, pořád je to ta nejhorší věc, co nás trápí, což je vlastně dost dobrý. A jak se jinak máme? Co je nového? Brambůrka Rok a devět…

  • Láska k sobě samé

    Když jsem dnes dávala prádlo do pračky, zahlédla jsem sama sebe v zrcadle. Usmála jsem se, i když úsměv přes respirátor nešel vidět. “Teda, ty jsi kočka!” řekla jsem si, s radostí se na sebe ještě chvíli dívala a před zrcadlem se otáčela, abych se viděla ze všech stran. Stává se vám to někdy? Ještě před nějakou dobou bych na tuhle otázku odpověděla, že mně teda rozhodně ne. Trvalo mi třicet jedna let, než jsem se začala sama sobě líbit. Ale víte, jak to je, lepší pozdě, než nikdy! O svém boji s přijetím svého těla po porodu jsem tady už jednou psala. A když se dívám na to, jak…

  • Jak žijeme v lockdownu

    Když dnes odpoledne venku padal déšť se sněhem, všude bylo bahno a já začala psát tenhle článek, přišlo mi, že větší depku za oknem jsem dlouho neviděla. Protože samozřejmě toužebně očekávám jaro. Navzdory počasí jsem se ale cítila poměrně dobře. Vyrovnaně, spokojeně, šťastně. I proto jsem se rozhodla napsat vám článek o tom, jak se máme a co je u nás doma nového. Máma Já vím, že jsem vám slíbila článek o tom, jak pokračujeme s Nevýchovou. Jenže když jsem ho začala psát, došlo mi, že to má ještě čas. Nejsme ještě ani na konci kurzu, natož abychom to měli nějak usazené a zhodnocené po jeho absolvování. Měli jsme teď…

  • Jak jsem se začala zase usmívat

    Stojím v kuchyni a chystám večeři. Chvilku předtím jsem viděla B, jak si sama hraje. Najednou se musím začít usmívat. Hlavou mi proletí myšlenka: “Já se mám tak fajn, ta Brambůrka je už čím dál víc samostatnější, brzo to i s ní bude už pohoda. A kluci jsou taky skvělí. A jak dneska venku svítilo sluníčko, to byla nádhera!” Pak se zarazím. “Cože? Co je tohle za myšlenky? kde se to vzalo? A hlavně ten pozitivní pocit, který mě nutí se usmívat? Takhle jsem se necítila snad několik měsíců!” Trvalo to jen několik minut, pak jsem zas cítila úplně jiné emoce, ale i tak to byl velký zážitek. Podobné krátké…

  • Před branami dalšího lockdownu

    Dnešek byl zvláštní. Vyrazili jste někam na výlet? Za hranice své obce, kam už se zítra (a kdoví, jak dlouho) nepodíváte? My jsme byli na výletě včera a tak jsme dnes trávili čas na naší zahradě a na hodinku jsme si odskočili na dětské hřiště. Upřímně doufám, že nám ho tady na vesnici nezamknou, protože jsme tam obvykle sami, ale být bez něj během prvního lockdownu, asi bych si hodila mašli. Když jsme byli na hřišti a svítilo sluníčko, vlívala se mi do těla naděje. Naděje, že to nějak zvládneme. Že brzy už určitě bude líp. Loni na jaře to celkem šlo. S prodlužujícími se dny, přibývajícím sluncem a naopak…

  • Prázdnota, která mě zaplňuje

    Dívám se na děti, jak si hrají. Tygr dává na kamenný stůl drobné oblázky, Kecal z nich vybírá ty nejhezčí a zbytek pak házejí zpátky na zem. Brambůrka je sleduje a nejvíc se jí líbí, když může taky ručičkama házet kamínky na zem. Slunce svítí a já mu nastavuju svou tvář. Třeba to slunce pomůže. Třeba se něco stane a ta prázdnota zmizí. Nezmizela. Ta prázdnota uvnitř mě je tam pořád. Poslední týdny se zvětšuje, zaplňuje už skoro celou mou mysl. A já se snažím přežít, den za dnem. Hledat nějaké pozitivní momenty, racionálně si připomínat, jak dobře se vlastně mám. Jenže i když se mi vlastně “nic” neděje, je…

  • Jaro, kde jsi?

    Únor je teprv v půlce a já už nedočkavě vyhlížím, kdy přijde jaro. Mám to tak každý rok. Zima by mi stačila měsíc a pak by mohla klidně zase na rok zmizet. Nebo třeba na dva. A co nového u nás doma? Brambůrka B se naučila v posledních týdnech samá důležitá slova. Kromě “ne” i “moja”, takže už je batole s názorem, co si nenechá nic líbit. Má pocit, že všechno zajímavý na světě je “moja” a že by se tomu měli lidi přizpůsobit. Přesto se nám ale daří se s ní celkem dobře domluvit. Jednak je Brambůrka oproti klukům hodně komunikativní a umí už minimálně padesát slov, ale kromě…