• O Velikonocích v karanténě

    V sobotu odpoledne se kamarádka na Facebooku ptala lidí na to, jak moc prožívají Velikonoce, a já jí tam odpovídala, že letos je to úplně na nic (teda použila jsem jiný slovo, ale to nechme teď stranou). Jako už loni to za moc nestálo. Do kostela jsme nemohli, což nás jako věřící dost rozhodilo, ale aslespoň jako rodina jsme se sešli a udělali si vlastní duchovní program doma a pondělní tradice jsme si užili taky i když jen v malém měřítku. Jenže letos mi ve čtvrtek vyšel pozitivní test na covid a tak jsme se zavřeli do karantény. Nemohli jsme se navštívit ani s babičkou, která bydlí hned vedle, nemohli…

  • Jak zvládat období vzdoru

    TOHLE! ❤️ O víkendu jsem mluvila s rodinou o tom, jak jsem časem došla k tomu, že slova jsou mnohdy fakt zbytečná a že ve chvíli, kdy je dítě v emocích, opravdu platí mlčeti zlato. Protože dítě naše slova a vysvělování neslyší. Opravdu moc se mi osvědčilo odejít s dítětem (nebo ho i odnést, když dobrovolně odejít nechce) někam do klidu, kde budeme sami. A pak jen sedět, mlčet a čekat. Čekat, až se začne zklidňovat. Až ve chvíli, kdy přejde z hysterie a vztekání do pofňukávání, když už vidím, že je mu ta situace líto, jen neví, co s tím, teprv pak nabízím obejmutí. Teprv po zklidnění emocí a…

  • Co dělám, abych přežila karanténu

    Kolem mě jsou samí úžasní lidé. Šijou roušky, rozvážejí nákupy seniorům, různě jinak dobrovolničí. A já si připadám, že bych taky měla něco dělat. Ne jen sedět doma na zadku. Jenže jsem realista, se třema přívěskama na krku bych měla mít nižší ambice, řekla jsem si včera. A tak jsem začala jen zuřivě uklízet a cvičit. Byla jsem nadšená, jak krásně mi to jde, vytiskla jsem si týdenní plán úklidu, naplánovala si i cvičení, ale hned ten večer jsem dostala ťafku přes pusu. B má už pár dnů rýmu a včera se začala dusit a štěkavě kašlat. Jo, už má zase laryngitidu, potřetí během tří měsíců. To jsem opravdu s…

  • Bojím se

    Nic se nedá dělat, už i já budu psát o největším aktuálním tématu, protože dělat jakoby se nás to netýkalo a psát jen o tom, že Brambůrce vylezly dva zuby (jo, fakt!), by nebylo upřímné. Už i nás se dotklo téma coronaviru. Dlouho dlouho jsem byla nad věcí a měla z toho humory, před pár dny mě ale už humor přešel. A musím říct, že i do mého živote se pomalu vplížil strach. Nebojím se o sebe nebo o děti, i když z počátku, než bylo jasné, že děti virus “snášejí” celkem dobře, jsem teda měla celkem stažený zadek, jestli to nemůže ohrozit Brambůrku, když je takhle malá. Bojím se…

  • Noc s laryngitidou

    Jedenáct, počítám v duchu. Kašlání, zdá se, jako by se skoro dusila. Zamrká očima a zas je zavře. Přivine se ke mně v šátku a spí dál. Je půlnoc a asi před půl hodinou jsem vzdala snahu se dnes vyspat. Brambůrka už byla před chvílí po jedenácté vzhůru. A možná to znáte, někdy je jednodušší zůstat vzhůru než být po několikáté probuzený po upadnutí do hlubokého spánku. V pátek večer už bylo jasné, že i B má laryngitidu. Trojnásobné nadělení, paráda. Včerejší noc byla celkem dobrá. Jen jsem někdy kolem druhé ráno hodinu prostála u otevřeného okna, protože se jí špatně dýchalo. Pak jsme zas spaly. Dnes to vypadá hůř.…

  • Co se snažíme dělat pro naše manželství

    Poslední dobou se kolem mně motá jedno téma. Téma manželských krizí a rozvodů. Máme kolem sebe teď tolik manželských párů, které řeší poměrně závažné věci, chodí na manželské terapie, jsou spolu už jen kvůli dětem nebo se rozvádí, až z toho začínám mít stažené půlky. Nejhorší na tom všem je, že vy jako kamarádi stejně můžete jen přihlížet, modlit se za ně, pokud věříte v Boha, a naslouchat, když se potřebují vypovídat. Do jejich vztahu nikdy nevidíte, rady dávat je obvykle úplně mimo (kromě doporučení manželské poradny) a nějak do toho zasahovat, to už vůbec. S Pracovitým jsme letos měli pět let od svatby. Už jsme si nějaké menší a…

  • Jak prožíváme advent

    Dva roky zpátky jsem o adventu dost šílela. Kecalovi byly dva roky, Tygrovi půl roku a já získala pocit, že letos už bych rozhodně měla tu přípravu na Vánoce zvládnout. Jako takovou tu poctivou. Umýt okna, napéct cukroví, krásně zabalit dárky. Žádný flákání, jsou to celé čtyři týdny tak jaký výmluvy, že. Celkem jsem zvládala nebo jsem aspoň měla ten pocit. Jenže jsem mezitím sem tam skoro nespala a na Štědrý den byla ta noc dost špatná. I tak jsem ale chtěla stihnout všechno. Ráno nazdobit stromeček, x dodělávek různých věcí, dopoledne výlet s dětma do lesa, vaření polívky k obědu, pak vycházka se sousedama, zpívání koled v kostele, kde…

  • Madony ve tři ráno

    Čtu takovou knížku, co mi půjčila kamarádka. Jmenuje se Madony ve tři ráno. A už v tom názvu je všechno Cituji z přebalu knížky. “Líbí se mi jeden obrázek anglické malířky Antonie Rollsové. Ztvárnila na něm očividně unavenou Pannu Marii, která v noci kolébá na klíně malého Ježíška v pruhovaném pyžamku. Je nevyspalá a vypadá, že se brzy rozpláče. Děťátko je naopak plné energie, chtělo by si hrát. Mariin modrý plášť zdobí drobné křížky. Příliš čiperný Ježíšek je totiž ve tři ráno jejím křížem, který musí nést. I když má Marie tvář plnou vrásek, její svatozář září nad slunce jasněji.” Dlouho jsem nečetla nic, co by líp vystihovalo mateřství. Minimálně…