• Příběh jednoho odpoledne plného svobodné hry

    “Mami, já mám nápad! My ten domeček natřeme barvou!” zvolal Kecal, zatímco já jedla nektarinku a sledovala, jak zatlouká hřebíky do velkého prkna, aby na dětském domečku vytvořil další pevnou stěnu. “To je super nápad!” vykřikla jsem a vůbec jsem to nemyslela ironicky. Přišlo mi to jako skvělá věc, kterou vymyslel. Hned jsem běžela pro barvy a štětce, aby mohl svůj záměr uskutečnit. Někdy v zimě jsem si řekla, že přestanu číst všemožné knihy o výchově. Že už mám načteno dost a je čas věnovat se beletrii a knížkám s duchovní tematikou. Vydrželo mi to několik týdnů. A pak dorazila v březnu na návštěvu kamarádka a přivezla mi knihu. “Koukni…

  • Jak jsem si zavolala o radu

    “Rodičovská linka, dobrý den.” ozve se z telefonu. Nádech, výdech. “Dobrý den, mám problém se synem a moc nevím, co s tím.” odpověděla jsem. Je to už nějakou dobu, co Kecal začal mít podivné řeči. Po každém konfliktu se ozývalo “nemáte mě rádi”, “uteču od vás”, nebo nejhorší varianta “zabiju se”. Kromě toho, když něco provedl, začal sám sebe bít do hlavy. První reakcí na to byl šok. Kde to proboha slyšel? Proč to říká? Proč to dělá? Myslí to vážně? Časem jsem už ale celkem otupěla a sice jsem na to nereagovala nijak cynicky nebo posměšně, ale už jsem to ani nijak extra neřešila. Až do včerejšího dne. Návrat…

  • O svobodě dělat chyby

    Dopředu, dozadu, zarýt nohy do kamínků. Dopředu, dozadu, zarýt nohy do kamínků. Pohyby, které Tygr neustále opakuje na houpačce. Leží na ni na břichu a kouká při houpání do země. Brambůrka si hraje na písku a Kecal běhá kolem. Neběhá sám, hned jak jsme přišli na hřiště, seznámil se s dětmi, které tady byly, a začal si s nima hrát. Tygr tím pádem osaměl. V jeho obličeji vidím smutek a zklamání. Já sedím na lavičce a když se na mě Tygr podívá, povzbudivě se usměju. Víc dělat nechci. Už ne. Když se narodil Kecal, zaplavila mě, stejně jako spoustu jiných rodičů, obrovská vlna zodpovědnosti. Pamatuju si, jak jsem ve čtyři…

  • O trpělivosti a síle mlčení

    “Mám teda ten chleba namazat máslem?” ptám se už trošku unaveně. Dorozumět se s Brambůrkou o tom, co by zrovna chtěla, je někdy náročné. “Jo” ozve se a já si oddechnu. “Dobře.” řeknu a začnu chleba mazat. V tu chvíli se ale něco stane. Asi jsme se špatně pochopily nebo si to B rozmyslela. Najednou se rozbrečí a aby dodala důraz tomu, jak moc je naštvaná, sleze opatrně z židličky a pak sebou plácne na zem vedle mých nohou. Spustí řev jako lvice. Sedím a v duchu počítám. 1, 2, 3…10. Ne, ještě nejsem klidná. Tak ještě: 11, 12, 13…20. Ok, tohle by šlo. “Ty se takhle hrozně zlobíš? Chtěla…

  • Jak jsme slavili 17.listopadu

    Včera byl státní svátek. Jeden z těch podzimních, co se některým lidem pletou. Musím říct, že mojí noční můrou je, že by moje děti patřily mezi tyhle lidi, takže se s nima snažím odmalička bavit o každém státním svátku. Když jsem přemýšlela, jak právě 17.listopadu pojmout, původně jsem měla v plánu nějaký výlet s hledačkou příběhu na pokračování, jako jsme dělali o Velikonocích. Jenže jsme nakonec měli náladu být jen kolem domu a hrabat listí (a kluci chtěli do listí skákat). Tak jsme se rozhodli nechat povídání na podvečer, až se setmí, a podívat se na tematický film. Kus dopoledne i dopoledne jsme proto strávili na zahradě a o půl…

  • O lesní školce a zodpovědnosti

    Z kluků se tento týden stali táborníci. Každé ráno jezdí nadšeně na příměstský tábor do lesní školky a odpoledne si vyzvedáváme unavené, zašpiněné a šťastné děti. A já se snažím smířit s myšlenkou, že jezdí na místo, kde mají děti větší míru svobody, než jim doma dávám já. Kdysi jsem si myslela, že jsem taková ta free máma, co dává dětem hromadu svobody a nic moc neřeší. Postupem let se ale ukazuje, že jsem spíš úzkostný pošuk, který má pár věcí, co neřeší (třeba špinavé pusy), ale ve většině věcí mám ráda řád a pořádek. Takže moje včerejší zjištění, že Tygr toho za celej den moc nevypil a spal v…

  • Jak jsme začaly s Brambůrkou znakovat

    “A tys s klukama někdy znakovala?” ptala se mě před nějakou dobou švagrová. “Ne nikdy. Ani nevím proč, asi jsem k tomu nějak nedošla, nebo nevím.” odpověděla jsem. Až o pár týdnů později, když Brambůrka začala sama od sebe projevovat výrazné nadšení z komunikace se mnou, mi došlo, proč jsem s klukama neznakovala. Protože oni byli výrazně míň komunikativní než Brambůrka. Moc je nějaké domlouvání se mnou nezajímalo, nechtěli mi mávat nebo něco ukazovat, teda minimálně v miminčí věku. Komunikovat měli zájem až o dost později, kolem dvou let, kdy šlo vidět, jak hodně už by se chtěli “domluvit”, ale slova pořád nepřicházely (Kecal se rozmluvil ve dvou letech a…

  • Co to znamená, být mladší brácha

    Chraň Bůh, myslet si, že vaše druhé dítě bude stejné jako první! Tuhle větu mám od včerejška v hlavě. Co jsme dělali včera? Tygr se odhodlal zkusit poprvé nasednout na svoje kolo. Kolo dostal už před měsícem k narozeninám. Na oslavě z něho byl nadšený, ale když jsme se dostali k tomu, kdy ho půjde zkusit, ukázalo se, že nechce. Na začátku jsme se ho snažili střídavě přesvědčovat a promlouvat s ním o tom, proč to nechce ani zkusit. Po několika takových pokusech jsme usoudili, že to nemá cenu, že počkáme, až nazraje čas. Ten blok v Tygrově hlavě nás ale hodně překvapil. Na koloodrážedle jezdí moc dobře, někdy se…

  • 15 minut denně

    Na včerejší terapii jsem načala téma, které jednou za čas řeším. Bavily jsme se s psycholožkou o tom, jak mám neustále pocit, že se málo věnuju dětem. Nebo spíš jak se nestíhám věnovat každému z nich individuálně tak, jak bych si představovala. Chvilku mě poslouchala a pak mi vyprávěla o přednášce vývojové psychologie Dany Krejčířové, na které před nějakou dobou byla. Po přednášce padla otázka na to, kolik je tak zhruba potřeba dětem věnovat denně času, aby se dobře vyvíjely, aby nebyly deprivované. Paní doktorka Krejčířová se prý zamyslela a řekla: “Denně? Tak patnáct minut stačí. Ale těch patnáct minut musí být opravdu soustředěné pozornosti rodiče, ne že u toho…

  • Sexuální výchova u nás doma

    “Maminko, co to máš? To jsou slipy?”zeptal se mě včera Kecal, když jsem vybalovala balíček, který mi přišel. “Ne, to jsou takové speciální kalhotky.” “Jak speciální?” “No, to je na delší vysvětlení, chceš to vysvětlovat?” “Jo.” “Pamatuješ, jak jsme se bavili o tom, jak vzniká v bříšku u maminky miminko?” “Pamatuju.” “A že tam vznikne, když se spojí tátova spermie a mámino vajíčko.” “Jo, to vím.” “No, a s tím vajíčkem je to tak, že u každé holky, nebo spíš dospělé ženské vznikne každý měsíc jedno to vajíčko. A čeká tam na to, jestli se objeví nějaká ta spermie, aby z ní bylo miminko. Když se neobjeví, tak to vajíčko…