• Jak se máme na konci září

    Pomalu se blíží konec září a ja se začínám zase nadechovat. Netušila jsem, jak moc mě změna režimu, kdy se z Kecala stal školák, semele. Ale stalo se, bylo toho moc najednou. Na mě, na něj, na celou rodinu. A tak jsem neměla ani čas napsat článek. Píšu ho dnes a rovnou v něm shrnu, co všechno je u nás nového. Kecal Za pár dnů sedm let Kecal nastoupil do školy a celé září bylo hodně náročné. Jsem velmi vděčná, že jsem posouvala svoje státnice a tím pádem i návrat do pracovního procesu, který jsem původně plánovala taky v září. Protože si neumím představit, jak bychom to všechno zvládli. Přestože…

  • Proč vlastně studuju?

    20 minut do konce času, který na test mám. Ještě půlka času. Já mám vyplněné asi 2/3 odpovědí. A jen bezradně hledím na počítač. Ne že bych nevěděla, ale ukázalo se, že přeskočit to, co nevím jistě, s tím, že se k tomu později vrátím, byla chyba. V testu se totiž nedá vracet. Drobná chybička, kterou jsem udělala, když jsem si toho nevšimla už na začátku testu, a nemohla proto změnit svou obvyklou taktiku. Takhle to totiž dělám, co písemky a testy píšu. První vyplním to, co vím, ke zbytku se vracím. A nikdy jsem nenarazila na to, že by se, ani v odpovědníku na počítači, nedalo vracet. Vlastně v…

  • Jak jsem si vyplnila Year Compass a dodala si naději

    “10, 9, 8, 7…” odpočítávají kamarádi a já poprvé v životě cítím o Silvestru strach. Svírá mě už několik dní. Poslední rok nebyl lehký, ve skutečnosti byl asi nejhorší v mém životě. Jenže právě před rokem jsem byla hrozně moc plná naděje. Věřila jsem, že rok 2021 nemůže být horší než ten covidový rok 2020. Ale byl, o dost, nejen kvůli covidu, se kterým to bylo furt dost na hovno, ale hlavně kvůli mým depresím. A tak jsem letos poprvé zažívala strach z přelomu roku. Samozřejmě racionální část mého já ví, že je to celé blbost. Nový rok je jen konstrukt, který jsme si vymysleli my lidi. Jenže moje emoce…

  • Předvánoční pozitiva

    „Uf,“ zavírám počítač a jdu s úlevou za Pracovitým, který vedle ukládá děti. Opusinkuju je a jdeme společně do kuchyně. Mám za sebou svou první online zkoušku. Dělat zkoušku 20.prosince mi první přišlo jako naprostý nesmysl. Jenže pak jsem viděla, jak se mi plní lednový kalendář deadliny různých prací, ostatními zkouškami a hned mi bylo jasné, že to musím aspoň zkusit. I kdybych to nedala, za pokus to stojí a tahle zkouška prý nepatří mezi ty složité. Bylo to naštěstí přesně tak, jak učitelka předesílala, nebyla to složitá zkouška a i když ještě nemám výsledek, protože byla písemná a půlka otázek byly otázky otevřené, takže to počítač nevyhodnotil automaticky, věřím,…

  • Haranténa

    Tak co? Jak zvládáte haranténu? (To není překlep, ale moje nové oblíbené slovo! Haranténa = karanténa s dětma, kdyby vám to náhodou nedošlo😁) U nás je střídavě oblačno. Brambůrka, která už bude mít za pár dnů devět měsíců, má zase nějaké horší období. Zuby? Asi. Nebo taky cokoli dalšího. Už jsem unavená z hledání příčin a stejně mi to v ničem nepomáhá, takže to neřeším. Řekněme, že to jsou třeba ty zuby. Včera hystericky řvala 95 % času mimo nosítko nebo spaní. Takže jsem většinu dne nosila, abych se z toho nezbláznila. Dnes v noci navíc blbě spala. Jinak její vývoj jde zuřivě dopředu. Sedí, klečí, péruje na čtyřech, plazí…

  • Nové začátky

    Nový rok přinesl touhu třídit a vyřazovat, případně vyhazovat. Vrhla jsem se na to hned po ránu a dala si klasické kolečko – Kecalova skříň, zničené vyhodit, malé přesunout k Tygrovi, Tygrova skříň, malé vytřídit, oblečení srovnat a zařadit bývalé Kecalovo oblečení, malé oblečení protřídit, zničené vyhodit, špinavé do prádla, čisté a použitelné do bedny pro další generace, údiv nad tím, že už vyřazuju oblečení velikosti 98 😳. Pak hledání “nových” triček, tepláčků a mikin na Vinted pro Kecala (110, 116😳😳😳). A víte co? Já Nový rok a nové začátky strašně miluju. Když jsem chodila do školy, milovala jsem i první školní den a začátek nového pololetí, takový ten pocit,…

  • Po poslední zkoušce

    Tak já momentálně takto. Po poslední zkoušce vyvalená na nástupišti čekám na vlak. S opuchlýma nohama, které tak bolí, že přebily i bolest podbřišku . Poslední zkouška byla opravdu výživná a jediným štěstím byl skvělej zkoušející. V tomhle stádiu těhotenství, s vedrem, bolestma všeho možného a nedostatkem času na učení, to bylo opravdu nepříjemné. Hlavně, že je to za mnou. Na rok sbohem fakulto, Brno a dojíždění vlakem!!!

  • Jaké to je studovat s dětma

    Zkouškové v plném proudu, mně zbývá po dnešku už jen poslední zkouška, a pak na rok přerušení studia. Když řeknu, že studuju, lidi tomu většinou moc nerozumí a ťukají si na čelo. Napadlo mě k tomu napsat pár slov. Třeba nějakou další mámu inspiruju. Proč jsem začala studovat? Měla jsem to tak vždycky v plánu. Po bakaláři jsem byla studiem vyčerpaná, těšila jsem se do práce a na rodinný život, ale mateřská mi vždycky přišla jako ideální doba k tomu, studovat dál, pokud tedy budu chtít. Navíc jsem po státnicích věděla, že stejný obor už nechci a musela bych hledat něco jiného. Nechala jsem se tedy životem pár let unášet…