• Když člověk hledá, co mu je

    Loni v srpnu jsem začala řešit své zdravotní problémy, netušila jsem, do čeho jdu, ale bylo mi už tak špatně, že jsem s tím musela něco dělat. Mám za sebou deset měsíců hledání diagnózy, nekonečné obíhání doktorů a pět měsíců diet. Protože se od ledna, kdy jsem naposled nějak podrobněji psala o tom, jak jsem na tom zdravotně, mnohé změnilo, rozhodla jsem se napsat další článek na téma svého zdraví. A to jak fyzického tak duševního. Na začátek rychlé shrnutí: Asi sedm let jsem měla často průjmy, bolesti břicha, trpěla jsem nadýmáním. Dlouho jsem si myslela, že je to normální, že jsem prostě jen citlivěší na nějaké potraviny a představa…

  • Pondělní procházka

    Šlapu ve sněhu a dýchám zhluboka. Slzy se mi valí po tvářích. Na zemi vidím kámen. Vezmu ho a vztekle ho mrsknu do stromu na okraji cesty. Jo, tohle pomohlo. Beru další a další. Házím s nima jak smyslů zbavená. Jsem fakt hodně naštvaná. Na sebe, že jsem tak vybouchla a nešla se raději ven vybít dřív. Na Pracovitého za jeho někdy fakt blbý nápady. Na celej dnešek, kterej byl totálně na nic. Na tu blbou diagnózu. Nakonec jsem s kameny přestala a vyrazila dál. Prošla jsem celou vesnici a nepotkala živou duši. Rovnala jsem si myšlenky, dýchala ledový vzduch a pouštěla emoce ven. Dnešní den byl velmi pekelný. Mohlo…

  • O těžkém čekání

    Za dva měsíce mě čeká kolonoskopie. Když to někomu řeknu, obvykle se zeptá, jestli se bojím. Mě ale víc než strach z bolesti nebo toho vyšetření, poslední dobou trápí ta hrozná nejistota, která mě svírá. Jasně, určitě budu mít před vyšetřením strach. Když jsem šla na gastroskopii, bylo těch deset minut v čekárně ze všeho nejhorších. Jednak jsem se hodně bála toho zákroku a druhak jsem měla obavy z toho, co na vyšetření objeví. Třásla jsem se a taky mi hlavou problesklo “uteč”. Jenže jsem věděla, že ta nejistota je mnohem horší a tak jsem zatnula zuby a vydržela. Nic mi nenašli, doktor se na mě tvářil jako na hypochondra,…

  • Co dělám pro své tělo

    V lednu jsem v jednom příspěvku mimo jiné zmínila, že jsem začala s metodou Wim Hofa. Později jsem psala o tom, že vynechávám cukr, alkohol a kávu. Pamatujete? Zajímá vás, jak pokračuju a jak se to celé vyvinulo? Dnes vám o tom něco napíšu a čeká vás tedy příspěvek zcela o mně a výjimečně vůbec o dětech. A k tomu fotka nahatého Pracovitého 🤭 (publikuju s jeho svolením samozřejmě!) WIM HOF ❄️S dýcháním a otužováním podle Wim Hofa jsem začínala v lednu. Ta metoda je teď děsně trendy a skákala na mě odevšad, tak jsem neodolala a taky to zkusila. Hlavní motivací pro mě bylo zlepšení imunity, kterou mám od…

  • Jak se pro mě výpravy do města staly velkým stresem

    Dnes odpoledne jsem se vypravila do města, po šesti dnech, během kterých se toho změnilo tolik. Když jsem vyjížděla, měla jsem celkem dobrou náladu, ale hned na kraji vesnice jsem potkala sanitku. Sanitku s řidičem v tom speciálním bílém obleku. Okamžitě jsem si vzpomněla na seriál Černobyl a otřásla jsem se strachem. Chystala jsem se celou cestu psychicky na to, že budu jedinej exot v roušce, ale víte co? Naše malé městečko mě příjemně překvapilo. Hned na prvním místě, kde jsem byla, v místě, kde se vyzvedávají online objednávky jídla, měli roušky nebo respirátory všichni. Dokonce u výdeje objednávek bylo jasně napsáno, že pokud nemá člověk zakrytá ústa a nos,…

  • Čeká mě opět terapie

    Bude to rok, co se mi začaly dít nepříjemné věci. Nevím, jestli se jedná o úzkosti nebo nějaké panické ataky nebo o něco úplně jiného, nejsem odborník, ale celý minulý rok jsem si prostě zažívala chvíle, kdy mi bylo hodně zle, fyzicky i psychicky, bez zjevného důvodu. Když se to začalo stávat častěji (opakovaly se ty situace v řádech týdnů), usoudila jsem, že bych s tím měla něco dělat. Ale samozřejmě jsem to odkládala. Poslední takovou zkušenost jsem měla na konci února. Při mojí oblíbené relaxaci, na kosmetice. Vůbec nechápu, co ten stav spustilo, ale bylo mi tak zle, jak ještě nikdy. Měla jsem pocit, že omdlím (ještěže jsem ležela),…

  • Počkej, až docvičím!

    Tak blbou náladu, jako jsem měla dnes, jsem dlouho nezažila. Znáte takové ty dny, kdy máte pocit, že je všechno tak nějak na nic? A přitom nemůžete přijít na to, čím je ta vaše nálada způsobená? Nějakou dobu už se snažím každý den alespoň hodinu věnovat svému tělu. Je jedno, jestli jedu cvičit s Brambůrkou v šátku, sama na lítající jógu, procházím se s kočárkem nebo cvičím jógu doma. Už třináct dní se snažím a zatím celkem úspěšně, vynechala jsem jen jeden den, kdy to prostě nešlo. Objevila jsem na youtube super kanál (Still on the way) se spoustou jógových videí a moc sympatickou paní (navíc mluví česky!). Vždycky si…

  • O návštěvě zubařky a čištění zubů

    Máme za sebou další úspěšnou návštěvu paní zubařky. Úspěšnou proto, že nikdo z nás neměl ani jeden kaz. Uf. Čistění zubů a děti, to je náročná disciplína. Začíná to hned s prvním zubem a s oblíbeným kartáčkem Prsťáčkem. Pamatuju si, jak jsem ho kupovala pro Kecala a byla nadšená, že už má ten první zub a můžeme čistit. Nadšení přešlo při prvním pokousání. Ještě teď cítím, jak ty prsty bolí, když se do nich mimino s chutí silou zakousne, protože si váš prst v kartáčku Prsťáčku poplete s kousátkem😫. Ale to nejlepší přichází až později. Období, kdy si dítě ani za nic nechce zuby čistit. Zažili jsme to období s…

  • Testování mého těla

    Letošní rok se pro mě stává rokem, kdy zkouším, co mému tělu sedí a co je naopak potřeba už ze svého života pustit. Nijak jsem to neplánovala, nějak se to samo stalo. Tak třeba alkohol.Zde si dovolím malou vsuvku. Nevím, jak to máte s alkoholem při kojení vy. Ale hodně lidí kolem mě vůbec netuší, že požívání alkoholu se s kojením vůbec nevylučuje. Já to u prvního dítěte taky netušila a bála jsem se si i jen přiťuknout sklenkou sektu o narozeninách, abych Kecalovi náhodou neublížila. Jenže jak šel čas a já hledala více informací, zjistila jsem, že zatímco v těhotenství opravdu není moc moudré pít v jakémkoli množství, při…

  • O sauně a nahotě

    Když jsem Pracovitého poznala, šokoval mě jednou věcí. Zjistila jsem, že chodí do sauny. Jako fakt nahatej, ne v plavkách. A ještě k tomu s celou rodinou😳. Tehdy to bylo mé první zaváhání ve vztahu. Ty brďo, chci chodit s někým, kdo mě chce vzít do sauny se svojí mámou, jejím přítelem a svou sestrou? Jsou vůbec normální? No, nakonec jsem s nim chodit nepřestala, ale saunovat jsem se s nima začala až o dost později😄. Celkem rychle jsem pak zjistila, že saunování je úžasný a poměrně návykový. Když jsem konečně překonala stud a šla s celou jeho rodinou, tak to byla i celkem sranda. Navíc po sauně jsme si…